4

Evropské překážky dlouhodobých investic

AMSTERDAM – Jedním z největších problémů, jimž evropská ekonomika čelí, je nedostatek likvidity na jejích kapitálových trzích. Od globální finanční krize v roce 2008 vstoupilo v platnost obrovské množství nových pravidel. V zájmu usnadnění přístupu dlouhodobým investicím, které Evropa zoufale potřebuje, by bylo moudré přehodnotit obecnější regulační prostředí, které se v posledních šesti letech vytvořilo.

V době, kdy se banky zdráhají poskytovat nové půjčky, jsou instituce typu penzijních fondů vhodným nástrojem, jak uspokojit zoufalou poptávku po kapitálu. Úspory zaměstnanců, kteří mnohdy odejdou do důchodu až za několik desítek let, jsou pro dlouhodobé investice obzvláště vhodné. Problémem je, že pravidla a regulace určené k zajištění stability finančních trhů v mnoha případech brání penzijním fondům a dalším institucím v hladké a efektivní alokaci úspor.

Důležitost vhodných regulací nelze podceňovat. Jsou-li správně koncipovány a aplikovány, pak zajišťují finanční stabilitu, udržují (a v nezbytných případech obnovují) důvěru v trhy a usnadňují dlouhodobé investice, čímž pomáhají občanům naplňovat jejich budoucí finanční potřeby. Nejsou-li však regulace dobře šité na míru různým typům účastníků trhu a skutečnému fungování trhů, pak mohou dusit příležitosti, z nichž by jinak měli prospěch investoři i ekonomika samotná.

Nové požadavky na skládání záloh u derivátů, zavedené s cílem snížit systémové riziko, jsou příkladem takového dušení. Možná má smysl aplikovat je na banky či hedgeové fondy, avšak penzijní fondy jsou vysoce důvěryhodné instituce, které představují malé či nulové systémové riziko pro finanční trhy. Snaha nutit tyto fondy, aby odkládaly stranou aktiva pro účely zajištění, pouze odčerpává kapitál, který by se dal využít k dlouhodobým investicím.