Evropa pracuje déle

Francouzské rozhodnutí, které v této zemi fakticky ruší pětatřicetihodinový pracovní týden tím, že umožňuje zaměstnavatelům prodloužit pracovní dobu – a zvýšit plat –, znamená obrat v několik desetiletí trvajícím trendu. V osmdesátých a devadesátých letech většina evropských zemí pracovní dobu zkracovala: Německo přešlo z více než 40 na 38 hodin týdně, Velká Británie ze 40 na 37, Dánsko z 39 na 37 a Francie ze 40 na 35. Jelikož se však dnes Evropané potýkají s vysokou nezaměstnaností a stagnující životní úrovní, možná budou muset pracovat déle, aby se vyrovnali s globalizací.

Francouzské kroky následují po změnách v Německu, kde se některé nedávné mzdové dohody odrazily v delší pracovní době. Rozdíl mezi oběma zeměmi spočívá v tom, že v Německu byla pracovní doba prodloužena bez kompenzace v podobě zvýšení mezd.

Předskokanem se stal Siemens, který pracovní dobu prodloužil z 35 na 40 hodin týdně. Bavorská vláda pak prodloužila pracovní týden z 38,5 hodiny na 40 hodin u starších zaměstnanců a na 42 hodin u zaměstnanců mladších. Když poté firma Daimler-Chrysler rozšířila ve svém výzkumném a vývojovém centru pracovní dobu z 35 na 40 hodin, stavidla se protrhla a kolektivní vyjednávání se tomuto trendu přizpůsobila.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/7obrpwp/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.