67

Nerovnost, přistěhovalectví a pokrytectví

CAMBRIDGE – Evropská migrační krize odhaluje zásadní omyl, ne-li nebetyčné pokrytectví v probíhající debatě o ekonomické nerovnosti. Nepodporoval by opravdu progresivní člověk rovné příležitosti pro všechny lidi na planetě, ne jen pro ty z nás, kdo jsme měli to štěstí, že jsme se narodili a vyrostli v bohatých zemích?

Mnohé myšlenkové autority ve vyspělých ekonomikách hájí mentalitu přirozeného nároku. Takový nárok ale končí na hranicích: uvnitř jednotlivých států sice považují větší míru přerozdělování za absolutní imperativ, ale lidé žijící na rozvíjejících se trzích či v rozvojových zemích musí z kola ven.

Kdyby současné znepokojení nad nerovností panovalo jen v politickém smyslu, dovnitř zahleděná orientace by byla pochopitelná, jelikož občané chudých zemí v těch bohatých nehlasují. Rétorika používaná v debatě o nerovnosti v bohatých státech ale prozrazuje mravní přesvědčení příjemně zapomínající na miliardy lidí jinde, jimž se daří mnohem hůř.

Člověk nesmí zapomínat, že střední třída v bohatých zemích zůstává z globálního pohledu i po období stagnace vyšší třídou. Ve vyspělých ekonomikách žije jen asi 15 % světové populace. Přesto na vyspělé země stále připadá přes 40 % globální spotřeby a ukrajování přírodních zdrojů. Ano, jako způsob jak zmírnit nerovnost uvnitř země dává smysl vyšší zdanění movitých. Problém nesmírné chudoby v rozvojovém světě ale nevyřeší.