37

Evropská politika antiutopie

TOKIO – Nedávné vítězství konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS) v Polsku potvrzuje nejnovější trend v Evropě: vzestup neliberálního státního kapitalismu pod vedením populistických pravicových autoritářů. V Rusku to můžeme nazývat putinomikou, v Maďarsku orbánomikou, v Turecku erdoğanomikou a v Itálii třeba dekádou berlusconomiky, ze které se země dodnes vzpamatovává. Také v Polsku se nepochybně brzy dočkáme kaczyńskonomiky.

Všechno jsou to variace na stejné nelibozvučné téma: nacionalistický vůdce se dostane k moci, když hospodářské těžkosti ustoupí chronické a sekulární stagnaci. Tento zvolený autoritář pak začne omezovat politické svobody prostřednictvím pevné kontroly nad sdělovacími prostředky, zejména nad televizí. Poté tento muž (prozatím to vždy byli muži, ačkoliv Francouzka Marine Le Penová by do této škatulky rovněž zapadla, kdyby se někdy dostala k moci) prosazuje agendu zaměřenou proti Evropské unii (pokud je jeho země členem) nebo jiným institucím nadnárodního řízení.

Staví se proti volnému obchodu, globalizaci, přistěhovalectví a přímým zahraničním investicím a upřednostňuje domácí zaměstnance a firmy, zejména státní podniky a soukromé společnosti i finanční skupiny s vazbami na mocné. V některých případech takovou vládu podporují otevřeně národovecké, rasistické strany, případně jí dodávají ještě výraznější autoritářský a antidemokratický ráz.

Jistě, ve většině Evropy takové síly ještě nejsou u moci. Téměř všude však získávají na popularitě: Národní fronta Le Penové ve Francii, Liga Severu Mattea Salviniho i britská Strana za nezávislost Spojeného království (UKIP) Nigela Faragea pokládají ruský neliberální státní kapitalismus za model vhodný k následování a prezidenta Vladimira Putina za vůdce, jenž si zaslouží obdiv a napodobení. A obliba populistických pravicových stran zaměřených proti EU a přistěhovalcům je na vzestupu také v Německu, Nizozemsku, Finsku, Dánsku, Rakousku a Švédsku.