8

Jak překonat dvojí překážku evropského růstu

MNICHOV – V době, kdy se v Evropě konečně začíná projevovat hospodářské zotavení, je povinností politiků zajistit, aby se růst udržel daleko do budoucnosti. Fiskální a měnové stimuly byly možná namístě na vrcholu krize, avšak budou jen málo účinné při řešení největšího ohrožení dlouhodobých vyhlídek kontinentu: toxické kombinace slabého demografického růstu a nízkých investic.

I za předpokladu setrvalého přílivu imigrantů se má celkový počet pracovních sil 28 států Evropské unie podle OECD a Evropské komise v příštích 15 letech snížit o 12-16 milionů osob. Výraznější vzestup počtu nově příchozích by mohl napomoci ke zmírnění situace, avšak vyšší imigrace není sama o sobě adekvátním řešením dlouhodobých problémů ekonomiky EU.

Jedinou nadějí Evropy na trvalý růst je zvýšení produktivity tak, aby její ubývající pracovní síla dokázala generovat větší hodnotu. Potíž je v tom, že od doby, kdy kontinent naposledy vykázal významné zvýšení produktivity, uplynulo už mnoho let. V západní Evropě se růst produktivity práce (výkon na jednu odpracovanou hodinu) desítky let snižuje. V 60. letech rostla produktivita práce robustním tempem 4% ročně, v 80. letech se růst zpomalil na 2% a na přelomu století klesl pod 1%. Dnes se plazí vzhůru tempem zhruba 0,5% ročně. Celková produktivita faktorů, která zohledňuje technologické inovace, přitom stagnuje.

EU zoufale potřebuje hospodářský růst, aby její členské státy udržely sociální zabezpečení a systémy dávek navzdory stárnutí společností – s tímto problémem se ostatně potýkají i jiné regiony a země. Málokterý z nich však stejně jako Evropa naráží na dvojí překážku v podobě chabého růstu produktivity a demografického poklesu. Například Čína čelí podobnému demografickému vývoji – počet pracovních sil v zemi ubývá a počet důchodců se rapidně zvyšuje. Čínská produktivita práce však v posledním desetiletí roste průměrným tempem 9% ročně.