0

Evropa a nastupující mocnosti

KYJEV – Těžiště světa se přesouvá na východ tak rychle, že my Evropané téměř cítíme, jak se nám hýbe půda pod nohama. Protože téměř všichni hlavní aktéři na mezinárodní scéně v reakci na tento tektonický pohyb redefinují své role, musí Evropa učinit totéž. Je tedy správné, že se za účelem řešení této výzvy schází Rada Evropské unie.

Evropané se však desítky let zabývali spíše sjednocením a ústavním uspořádáním než tradiční diplomacií. Historické sváry v Evropě se samozřejmě „zcivilizovaly“ do politického modelu, který evropští diplomaté často pokládají za použitelný pro celou mezinárodní arénu.

Jistě, konsensus, kompromis a společná suverenita jsou jedinými způsoby, jak vyřešit mnohé velké problémy, které sužují náš svět – například klimatické změny nebo šíření jaderných zbraní. V neméně závažných otázkách války, míru a rovnováhy moci jako by však byla Evropa uvězněna mezi nedostatečně soudržnou zahraniční politikou a nejistotou jednotlivých zemí v otázce, jak definovat a zajistit vlastní národní zájmy.

Naproti tomu nastupující světové mocnosti – Brazílie, Čína, Indie a Rusko – trvají nejen na prvořadém významu svých národních zájmů, ale jak ukázala například neúspěšná vyjednávání o klimatu loni v prosinci v Kodani, také na svobodě suverénního jednání. Geopolitika pro ně není prokletím; je to základ veškerého jejich počínání navenek. Obrana národních zájmů stále dokáže semknout jejich veřejnost a uplatňování moci zůstává v srdci jejich diplomatických kalkulací.