0

Evropa a světová potravinová krize

Nalezení řešení však neznamená jen identifikovat státy, které jsou schopny nakrmit zbytek světa. Stále naléhavěji je zapotřebí, aby všechny země získaly prostředky k tomu, aby nakrmily samy sebe. To znamená, že zemědělství by se mělo stát mezinárodní prioritou, přičemž nejchudším zemím světa by ostatní pomohli zajistit bezpečnost a nezávislost svých dodávek potravin.

Státy a organizace se už mobilizují. Organizace OSN pro výživu a zemědělství tvrdí, že rostoucí ceny potravin by mohly vést k růstu globálních konfliktů. Světové ekonomické fórum v Davosu řadí potravinovou nejistotu k významným hrozbám pro lidstvo. Světová banka silně zdůraznila význam zemědělství pro nastartování hospodářské expanze a překonání začarovaného kruhu chudoby. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun vytvořil pracovní skupinu, která má definovat společný plán akcí, a francouzský prezident Nicolas Sarkozy navrhl založení globálního partnerství pro potraviny.

Sarkozym navrhované partnerství stojí na třech pilířích. Za prvé by nějaká mezinárodní skupina měla koncipovat světovou strategii potravinové bezpečnosti. Za druhé by nějaká mezinárodní vědecká platforma měla být pověřena vyhodnocováním světové zemědělské situace, vysíláním varování před blížícími se krizemi a možná i pomocí vládám zavádět politické a jiné strategické nástroje za účelem řešení potravinových krizí. A konečně se navzdory současným problémům musí mobilizovat i mezinárodní finanční společenství.

Díky spolehlivosti a objemu svého zemědělského výkonu může a měla by hrát roli regulátora na globálních trzích Evropská unie. Kdyby Evropa snížila svou zemědělskou produkci, růst jejího dovozu potravin by značně přispěl k celosvětovému zvýšení jejich cen. Proto je bezpodmínečně nutné, aby produkce potravin v EU zůstala na setrvalé úrovni – kvůli Evropanům i kvůli lidem v nejchudších zemích světa.