LONDÝN: V těchto dnech dominují televiznímu zpravodajství a novinovým titulkům vlny pouličních protestů francouzských zemědělců, rybářů a řidičů nákladních aut proti rostoucím cenám benzínu a nafty. Vstupuje-li Evropa do nespokojeného podzimu a zimy, není to proto, že by francouzští řidiči svými nákladními auty blokovali ropné rafinérie, nýbrž hlavně proto že několik klíčových bodů evropské agendy se začíná vymykat z rukou a zpod kontroly, a to především v Německu a v Británii.
V jistém smyslu jsou protesty ve francouzských ulicích a na silnicích dobře známé a tudíž uklidňující. Pouliční demonstrace (čili „manif“, jak říkají Francouzi) jsou tradiční součástí francouzského politického slovníku, a vyvíjejí se podle všeho v souladu s obvyklými představami. V tomto případě se poněkud opožděně pokusila socialistická vláda Lionela Jospina o větší neústupnost, než je pro ni obvyklé, ale jinak jde o dobře známou věc: pro cizince je sice alarmující, ale Francouze nepřekvapuje ani neznepokojuje.
Nedávné události z Německa jsou naopak méně tradiční a budí tím pádem více starostí. Za prvé jsou to stále častěji se opakující útoky neonacistů na cizince, které se nedávno opět dostaly na přední stránky novin, když byli tři mladí skinheadi odsouzeni za vraždu Mosambičana tmavé pleti. V jistém smyslu nejde o nový jev. V posledních deseti letech zemřelo v Německu na následky protiimigračního násilí devadesát lidí; tyto útoky, zdá se, mají přímou souvislost v prvé řadě s pádem východoněmecké ekonomiky po reunifikaci Německa a v řadě druhé s obrovskou vlnou uprchlíků přicházejících především z Balkánu.
LONDÝN: V těchto dnech dominují televiznímu zpravodajství a novinovým titulkům vlny pouličních protestů francouzských zemědělců, rybářů a řidičů nákladních aut proti rostoucím cenám benzínu a nafty. Vstupuje-li Evropa do nespokojeného podzimu a zimy, není to proto, že by francouzští řidiči svými nákladními auty blokovali ropné rafinérie, nýbrž hlavně proto že několik klíčových bodů evropské agendy se začíná vymykat z rukou a zpod kontroly, a to především v Německu a v Británii.
V jistém smyslu jsou protesty ve francouzských ulicích a na silnicích dobře známé a tudíž uklidňující. Pouliční demonstrace (čili „manif“, jak říkají Francouzi) jsou tradiční součástí francouzského politického slovníku, a vyvíjejí se podle všeho v souladu s obvyklými představami. V tomto případě se poněkud opožděně pokusila socialistická vláda Lionela Jospina o větší neústupnost, než je pro ni obvyklé, ale jinak jde o dobře známou věc: pro cizince je sice alarmující, ale Francouze nepřekvapuje ani neznepokojuje.
Nedávné události z Německa jsou naopak méně tradiční a budí tím pádem více starostí. Za prvé jsou to stále častěji se opakující útoky neonacistů na cizince, které se nedávno opět dostaly na přední stránky novin, když byli tři mladí skinheadi odsouzeni za vraždu Mosambičana tmavé pleti. V jistém smyslu nejde o nový jev. V posledních deseti letech zemřelo v Německu na následky protiimigračního násilí devadesát lidí; tyto útoky, zdá se, mají přímou souvislost v prvé řadě s pádem východoněmecké ekonomiky po reunifikaci Německa a v řadě druhé s obrovskou vlnou uprchlíků přicházejících především z Balkánu.