0

Evropa po Kosovu

Válka v Kosovu by měla přinutit Evropskou unii, aby přehodnotila svou budoucnost. Nová komise v čele s Romanem Prodim by se měla chopit šance a proměnit Evropskou unii z instituce hledící do sebe a utápějící se v ekonomických otázkách na jeden velký celoevropský politický projekt.

„Návrat do Evropy“ bylo ústřední heslo všech pokojných revolucí, které se před deseti lety odehrály ve střední Evropě. Nová unifikace Evropy měla překonat dědictví Jalty a zajistit mír, bezpečí, demokracii a rozvoj. Myšlenka „návratu“ se opírala především o idealizovanou vizi Evropy společných hodnot a dědictví; jeho konkrétní podoba však měla směřovat k připojení se k procesu evropské integrace, která se v západní části kontinentu stala úspěšnou skutečností.

Avšak Západ nebyl na podobnou revoluční výzvu vůbec dobře připraven. Postoj západních zemí vůči svým východním sousedům zůstal dvojsmyslný. Na jedné straně Evropská unie ‚unifikaci Evropy‘ nahlas podporuje, což dokazuje celá řada chvályhodných iniciativ a projektů s aspirujícími zeměmi, např. program PHARE, Evropská banka pro obnovu a rozvoj, či asociační dohody vedoucí k pomalému, ale vytrvalému upevňování vztahů mezi EU a kandidátskými zeměmi.

Identita integrované západní Evropy byla nicméně důsledkem hrůz druhé světové války a rozdělení a obav vyvolaných obdobím studené války. Tato přesně definovaná genealogie přispěla k tomu, že po roce 1989 nebylo hlavní prioritou Unie rychlé znovusjednocení Evropy, nýbrž stále se prohlubující integrace její západní části a sebeochrana před možnými destabilizujícími důsledky větších geopolitických změn. Milníky tohoto procesu jsou např. Maastrichtská smlouva a jednotná evropská měna.