BRUSEL – Po několika odkladech způsobených pandemií COVID-19 se na letošním summitu Evropské unie a Africké unie v Bruselu, který proběhne ve dnech 17. a 18. února, poprvé od roku 2017 sejdou hlavy států a předsedové vlád z Evropy a Afriky. Cílem EU je stát se pro Afriku vyhledávaným partnerem, což je cíl, který před dvěma lety stanovila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová během její první návštěvy sídla AU v Addis Abebě.
Jak tohoto ambiciózního cíle dosáhnout? Za prvé musíme k partnerství mezi EU a AU přistupovat skromně. Afrika se svou rozlohou vyrovná společné rozloze Spojených států, Mexika, Číny, Japonska, Indie a velké části Evropy. Ke kontinentu, který tvoří 54 zemí, kde lidé hovoří přibližně 2 000 jazyky a který se vyznačuje množstvím nejrůznějších příležitostí a problémů, nelze přistupovat jako k homogennímu celku.
Za druhé musíme být realističtí. Mám-li si v přístupu k Africe vybrat mezi pesimismem a optimismem, volím realismus. Než začneme my Evropané hovořit o hospodářském růstu a obchodních vztazích, musíme prokázat, že můžeme přispět k míru, bezpečnosti a řádné správě věcí veřejných v afrických zemích. Než začneme hovořit o demografické dividendě, musíme rovněž uznat rozsah obtíží, které může ve společnosti způsobit nekontrolovaný růst počtu obyvatel. Do roku 2030 vstoupí každoročně na africký trh práce 30 milionů mladých lidí. Chceme-li pro ně vytvořit udržitelná pracovní místa, musíme jim v prvé řadě zajistit základní vzdělávání.
BRUSEL – Po několika odkladech způsobených pandemií COVID-19 se na letošním summitu Evropské unie a Africké unie v Bruselu, který proběhne ve dnech 17. a 18. února, poprvé od roku 2017 sejdou hlavy států a předsedové vlád z Evropy a Afriky. Cílem EU je stát se pro Afriku vyhledávaným partnerem, což je cíl, který před dvěma lety stanovila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová během její první návštěvy sídla AU v Addis Abebě.
Jak tohoto ambiciózního cíle dosáhnout? Za prvé musíme k partnerství mezi EU a AU přistupovat skromně. Afrika se svou rozlohou vyrovná společné rozloze Spojených států, Mexika, Číny, Japonska, Indie a velké části Evropy. Ke kontinentu, který tvoří 54 zemí, kde lidé hovoří přibližně 2 000 jazyky a který se vyznačuje množstvím nejrůznějších příležitostí a problémů, nelze přistupovat jako k homogennímu celku.
Za druhé musíme být realističtí. Mám-li si v přístupu k Africe vybrat mezi pesimismem a optimismem, volím realismus. Než začneme my Evropané hovořit o hospodářském růstu a obchodních vztazích, musíme prokázat, že můžeme přispět k míru, bezpečnosti a řádné správě věcí veřejných v afrických zemích. Než začneme hovořit o demografické dividendě, musíme rovněž uznat rozsah obtíží, které může ve společnosti způsobit nekontrolovaný růst počtu obyvatel. Do roku 2030 vstoupí každoročně na africký trh práce 30 milionů mladých lidí. Chceme-li pro ně vytvořit udržitelná pracovní místa, musíme jim v prvé řadě zajistit základní vzdělávání.