LONDÝN – Institucionální slabost eurozóny se odhalila ve vší nahotě. Snaha uskutečňovat společnou měnovou politiku bez společné kasy selhala. Když se investoři rozhodnou pro italský dluhopis, nevědí, co kupují – stojí za ním Německo, nebo ne?
Teď už víme, že nejlepší úvěr musí stát za ostatními, jinak jsou nevyhnutelné hromadné medvědí spekulace, podobné těm, jež rozkolísaly Řecko, Irsko a Portugalsko – a teď podobně ohrožují Itálii a Španělsko. Samotná mutualizace dluhu euro nespasí, ale bez ní je nepravděpodobné, že by euro přežilo bez úhony.
Krůčkem vpřed byl summit eurozóny dne 21. července. Lídři se dohodli, že sníží úrokové sazby u půjček poskytnutých Evropským fondem finanční stability (EFSF) a připustili, že dluhové zatížení Řecka je neudržitelné. To však na zastavení prohlubující se krize měnové unie ani zdaleka nestačí. Výpůjční náklady zůstávají pro mnoho ekonomik eurozóny neudržitelně vysoké – a nejen pro ty na periferii. Potenciál hospodářského růstu Španělska a Itálie se teď například pohybuje kolem 1 %, leč jejich výpůjční náklady převyšují 6 %. Naproti tomu výnosy z německého suverénního dluhu strmě poklesly, což snížilo výpůjční náklady pro veřejný i soukromý sektor.
LONDÝN – Institucionální slabost eurozóny se odhalila ve vší nahotě. Snaha uskutečňovat společnou měnovou politiku bez společné kasy selhala. Když se investoři rozhodnou pro italský dluhopis, nevědí, co kupují – stojí za ním Německo, nebo ne?
Teď už víme, že nejlepší úvěr musí stát za ostatními, jinak jsou nevyhnutelné hromadné medvědí spekulace, podobné těm, jež rozkolísaly Řecko, Irsko a Portugalsko – a teď podobně ohrožují Itálii a Španělsko. Samotná mutualizace dluhu euro nespasí, ale bez ní je nepravděpodobné, že by euro přežilo bez úhony.
Krůčkem vpřed byl summit eurozóny dne 21. července. Lídři se dohodli, že sníží úrokové sazby u půjček poskytnutých Evropským fondem finanční stability (EFSF) a připustili, že dluhové zatížení Řecka je neudržitelné. To však na zastavení prohlubující se krize měnové unie ani zdaleka nestačí. Výpůjční náklady zůstávají pro mnoho ekonomik eurozóny neudržitelně vysoké – a nejen pro ty na periferii. Potenciál hospodářského růstu Španělska a Itálie se teď například pohybuje kolem 1 %, leč jejich výpůjční náklady převyšují 6 %. Naproti tomu výnosy z německého suverénního dluhu strmě poklesly, což snížilo výpůjční náklady pro veřejný i soukromý sektor.