PAŘÍŽ – Tatáž populistická nespokojenost, která byla motorem brexitu ve Spojeném království, je na vzestupu napříč Evropou. To ukazuje, že tvůrci politik ztratili ze zřetele hlavní cíl evropského projektu: zajistit blahobyt všech Evropanů. Výstižně se vyjádřila první Zpráva OSN o lidském rozvoji z roku 1990: „Skutečným bohatstvím národa jsou lidé.“
Nejlepší cesta k zužitkování kapitálu obyvatel země či regionu vede přes sociální spravedlnost. Amartya Sen ve své autoritativní knize The Idea of Justice dospěl k závěru, že opravdová sociální spravedlnost nevyžaduje rovný přístup ke všem, nýbrž nerovný přístup ve prospěch chudých a nejsilněji znevýhodněných. Pouhá rovnost ve veřejném financování či v očích práva nestačí, jestliže nezohledníme také různá výchozí postavení jedinců a skupin ve společnosti. S vědomím toho zprávy OSN o rozvoji od roku 1990 jedna za druhou argumentovaly, že ekonomiky i společnosti jsou silnější, když veřejná politika klade na první místo blahobyt lidí.
V elitních kruzích tvůrců politik EU, kde ekonomové a politici s dobrými úmysly mají často za to, že konají správně, když vyrovnávají rozpočty a drží na uzdě výdaje, obvykle seškrtáváním rozpočtů ve zdravotnictví, školství a infrastruktuře, se však tento náhled doposud neuchytil. Tito tvůrci politik jsou přesvědčeni, vzdor chabým empirickým důkazům, že dnešní fiskální obezřetnost přinese zítra silnější ekonomiku.
PAŘÍŽ – Tatáž populistická nespokojenost, která byla motorem brexitu ve Spojeném království, je na vzestupu napříč Evropou. To ukazuje, že tvůrci politik ztratili ze zřetele hlavní cíl evropského projektu: zajistit blahobyt všech Evropanů. Výstižně se vyjádřila první Zpráva OSN o lidském rozvoji z roku 1990: „Skutečným bohatstvím národa jsou lidé.“
Nejlepší cesta k zužitkování kapitálu obyvatel země či regionu vede přes sociální spravedlnost. Amartya Sen ve své autoritativní knize The Idea of Justice dospěl k závěru, že opravdová sociální spravedlnost nevyžaduje rovný přístup ke všem, nýbrž nerovný přístup ve prospěch chudých a nejsilněji znevýhodněných. Pouhá rovnost ve veřejném financování či v očích práva nestačí, jestliže nezohledníme také různá výchozí postavení jedinců a skupin ve společnosti. S vědomím toho zprávy OSN o rozvoji od roku 1990 jedna za druhou argumentovaly, že ekonomiky i společnosti jsou silnější, když veřejná politika klade na první místo blahobyt lidí.
V elitních kruzích tvůrců politik EU, kde ekonomové a politici s dobrými úmysly mají často za to, že konají správně, když vyrovnávají rozpočty a drží na uzdě výdaje, obvykle seškrtáváním rozpočtů ve zdravotnictví, školství a infrastruktuře, se však tento náhled doposud neuchytil. Tito tvůrci politik jsou přesvědčeni, vzdor chabým empirickým důkazům, že dnešní fiskální obezřetnost přinese zítra silnější ekonomiku.