Proč se Evropa a Latinská Amerika navzájem potřebují

BRUSEL – V dnešním multipolárním světě, který je mnohem nebezpečnější a nepředvídatelnější než dřív, mají obchodní vztahy i nadále prvořadý význam. Nelze je však oddělit od geopolitiky. Mnozí Evropané se dlouho domnívali, že to možné je, avšak útočná válka vedená Ruskem proti Ukrajině vynesla na světlo rizika spojená se závislostí Evropské unie na ruském plynu a ozřejmila, že tento přístup již není udržitelný.

Má-li být EU uznávána jako skutečný geopolitický aktér, nestačí pouze posilovat naši vnitřní jednotu – musíme rovněž přehodnotit náš strategický kompas, soudržněji využívat naše politické a hospodářské nástroje a efektivněji identifikovat nejen rizika, ale i příležitosti. Proto jsem již na začátku svého mandátu upozorňoval na to, že Evropa musí upevnit své vazby se zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku.

Abychom tohoto potřebného kvalitativního pokroku dosáhli, musíme prohlubovat politický dialog na nejvyšší úrovni. Naše úsilí však nebude důvěryhodné, pokud se nám nepodaří modernizovat stávající dohody o přidružení s Mexikem a Chile, podepsat sjednanou dohodu s africkým, karibským a tichomořským společenstvím, která má nahradit dohodu z Cotonou, ratifikovat dohodu o přidružení se zeměmi Střední Ameriky a dokončit dohodu mezi EU a Mercosurem.