25

Tichá smrt vedení eurozóny

BRUSEL – Nejdůležitějším děním je někdy to, co se neděje – anebo abychom parafrázovali Sherlocka Holmese pes, který za noci neštěká. Právě to se stalo, když nepřišla žádná reakce na to, že Evropská komise po Španělsku a Portugalsku nevymáhá dodržení podmínek Paktu stability a růstu (PSR).

Podle pravidel PSR měla Komise navrhnout pokutu, která se Španělsku a Portugalsku za výrazné překročení cílů fiskálního schodku uloží. Pokuta by byla především symbolická, ale Komise zřejmě usoudila, že taková symbolika nestojí za to.

Aleppo

A World Besieged

From Aleppo and North Korea to the European Commission and the Federal Reserve, the global order’s fracture points continue to deepen. Nina Khrushcheva, Stephen Roach, Nasser Saidi, and others assess the most important risks.

A nebyla to jen Komise, kdo se rozhodl neštěkat; mlčení zachoval i zbytek Evropy. Do ráže se nedostalo ani Německo, vůdčí hlídací pes fiskální přísnosti v Evropské unii. Dokonce se objevily zprávy, že německý ministr financí Wolfgang Schäuble lobboval u několika komisařů za neudělení pokuty Španělsku a Portugalsku. Německý finanční tisk, který Evropskou komisi často kritizuje za projevy přílišné laxnosti, rozhodnutí sotva zaznamenal.

Co za takovým tichem vězí?

Fiskální shovívavost má v EU svůj precedent. V roce 2003 všechny tři velké země eurozóny (Francie, Německo a Itálie) hospodařily se schodky přesahujícími 3 % HDP, horní mez stanovenou PSR. Koncem roku už bylo jasné, že Francie a Německo (tehdy s rekordně vysokou nezaměstnaností) nesplní závazky, že deficit sníží.

Na rozdíl od současnosti tehdy Komise štěkala (přestože opravdu kousat nemohla). Navrhla posilování takzvaného postupu při nadměrném schodku podle PSR. Součástí návrhu nebyly žádné pokuty; zaměřoval se spíš na fázi předcházející úvahám o pokutách. Nicméně ministři financí EU se mu úporně bránili, převážně z politických důvodů.

Střet plnil přední stránky novin napříč Evropou, zejména v Německu, kde tisk, stejně jako politická opozice, vášnivě plísnil vládu kancléře Gerharda Schrödera za narušení fiskální bezúhonnosti. Proběhly vzrušené debaty o fiskálních pravidlech a o úloze Komise při jejich vymáhání. Krátce, všichni vyli.

Navzdory odporu se Komise rozhodla nepolevit a Německo a Francii pokárat. Svým rozhodnutím vyslala jasné poselství, že zodpovědnost za dohled nad dodržováním smluv EU bere vážně – dokonce tak vážně, že bude vymáhat dodržování i těch pravidel, s nimiž nemusí nutně souhlasit. Tehdejší předseda Komise, Romano Prodi, totiž nepružnost PSR už dříve zostra kritizoval. Nakonec však zvítězily politické zájmy a ministři financí EU návrh neodhlasovali.

Následně ministři přistoupili k reformě PSR a ohnisko zájmu přesunuli z celkového schodku na hodnocení fiskálního postavení, které zohledňuje stav ekonomiky. Komise reformu přijala a provedla od té doby několik dalších úprav, při nichž vždy hrdě ohlásila, že PSR je „flexibilnější“ a „inteligentnější“ než dřív.

Španělsko a Portugalsko dnes neplní ani tato nová, pružná pravidla. Současná Komise, pod vedením předsedy Jeana-Clauda Junckera, byla přesto rozštěpená, zda jejich dodržování vymáhat; někteří komisaři upřednostňovali shovívavost. Záležitost podle všeho vyřešila Schäubleho intervence. Je zřejmé, že co se týče prostoru, který se ponechává vlivu politických ohledů na vymáhání pravidel, mnoho se nezměnilo.

Tentokrát přitom Komise měla větší moc odpor ministrů financí překonat. Po hospodářské krizi roku 2008 Evropa zavedla „pravidlo obrácené kvalifikované většiny,“ podle něhož je každý návrh Komise na udělení pokuty konečný, pokud ministři financí EU nedají dohromady dvoutřetinovou většinu proti němu. Právě v tom tkví klíčový rozdíl mezi dneškem a rokem 2003: vyprchalo odhodlání Komise pravidla PSR vymáhat.

Tento stav ještě zdůrazňuje relativní nevzrušenost veřejnosti a médií. Podpora fiskálních pravidel opadla. Možná že vzhledem k náporu teroristických útoků, zejména v Německu a Francii, se občané i lídři soustředí na bezpečnostní otázky. Mnoho pozornosti poutá také nadcházející „brexit“ Spojeného království z EU. Konečně v mnoha zemích se ekonomickou záležitostí naléhavější než snižování schodků může zdát zachování vysoké zaměstnanosti.

Ochabnutí podpory evropských fiskálních pravidel ale přináší vážná rizika. Pokud se důsledně neuplatňují ani ty nejkonkrétnější prvky v rámci řízení eurozóny, co členské státy přiměje uskutečňovat reformy a stabilizovat výše svých dluhů? Vágní pobídky nezaberou. Na krizi a následné neudržitelně vysoké rizikové prémie silně zadlužených vlád jako by se už zapomnělo.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Oficiálně Komise stále pracuje na uskutečňování plánu „opravdové“ hospodářské a měnové unie. V důsledku jejího rozhodnutí nevymáhat dodržování PSR však toto úsilí postrádá smysl. Je teď víc než kdy dřív zřejmé, že členské státy EU dávají oproti společným pravidlům – a společnému evropskému prospěchu – přednost požadavkům domácí politiky.

Z angličtiny přeložil David Daduč