0

Jak uniknout budoucnosti podle George Bushe

Vše se vždy nakonec točí kolem ropy. Pokračující pomýlené intervence Spojených států a Velké Británie na Blízkém východě mají kořeny hluboko v arabském písku. Už od počátku minulého století, kdy Winston Churchill vedl přechod britského námořnictva z uhlí na ropu, se západní mocnosti ustavičně vměšují do záležitostí blízkovýchodních zemí, aby udržely tok ropy, přičemž podkopávají vlády a straní svým favoritům ve válkách v rámci údajné „velké hry“ o energetické zdroje. Tato hra je však již téměř u konce, poněvadž staré přístupy očividně selhávají.

Právě ve chvíli, kdy už si začínáme myslet, že podstatou současných akcí USA a Velké Británie v Iráku je něco jiného než ropa, posadí nás realita zpátky na zem. Prezident Bush nedávno vyzval novináře, aby si představili svět za 50 let. Neměl přitom na mysli ani budoucnost vědy a techniky, ani počet obyvatel dosahující devíti miliard, ani problémy spojené s klimatickými změnami a biodiverzitou. Chtěl vědět, zda budou světové zásoby ropy kontrolovat islámští radikálové.

Ať už nás bude za 50 let trápit cokoliv, tato otázka bude bezpochyby figurovat na konci seznamu. A i kdyby se nacházela více v popředí, pak svržení Saddáma Husajna za účelem zajištění zásob ropy za 50 let se řadí k nejméně přijatelným strategiím. Přesto díky celé řadě důkazů víme, že právě to měl Bush na mysli, když jeho vláda přesunula pozornost od pátrání po Usámu bin Ládinovi k rozpoutání války v Iráku.

Saddámovo svržení bylo dlouho zamilovanou myšlenkou neokonzervativního Projektu pro nové americké století (Project for a New American Century), jehož členové již v 90. letech tvrdili, že se Saddámovi pravděpodobně podaří zaškrtit „značné procento světových zásob ropy“. Viceprezident Dick Cheney tyto obavy v předvečer války v Iráku zopakoval, když prohlásil, že Saddám Husajn buduje mohutný arzenál zbraní hromadného ničení, aby „převzal kontrolu nad obrovským dílem světových zásob energie“.