0

Erdoganova volba

ISTANBUL – „Turecká demokracie dospěla do bodu zvratu,“ oznámil turecký premiér Recep Tayyip Erdogan poté, co zvítězil v klíčovém referendu o změně turecké ústavy. „Procházíme důležitou zkouškou.“

Erdogan má pravdu, ale je to on, kdo musí v této zkoušce obstát. Pokud vítězství v plebiscitu osmělí jeho a jeho stoupence natolik, že vystupňují svou taktiku špinavých soudních triků a manipulace se sdělovacími prostředky – kterou v posledních letech s obrovským účinkem používali –, pak jsou vyhlídky Turecka chmurné. Země zabředne ještě hlouběji do autoritářství, politické rozpory začnou být nepřekonatelné a další politická roztržka se možná stane nevyhnutelností.

Příliš málo lidí v Evropě a ve Spojených státech chápe rozsah podkopání vlády zákona a základních svobod Erdoganovou vládou – to vše ve jménu „prohlubování turecké demokracie“. Vládní prokurátoři zosnovali řadu podvodných procesů a obvinili stovky vojenských důstojníků, akademiků a novinářů z členství v ozbrojené teroristické organizaci, jejímž cílem je svržení Erdoganovy vlády. V rámci jiného, leč souvisejícího trestního stíhání použili smyšlené důkazy, aby mohli obvinit 200 činných i vysloužilých vojenských důstojníků z plánování převratu v roce 2003, během úvodních dní vládnutí Erdoganova prvního kabinetu.

Erdogan a jeho ministři fungovali u těchto trestních stíhání jako „roztleskávači“. Jejich stoupenci ve sdělovacích prostředcích chrlili proud dezinformací a uniknuvších odposlechů, aby zdiskreditovali a ztrapnili obviněné. Současně s tím byla největší nezávislá mediální skupina v zemi přivedena k poslušnosti prostřednictvím obrovských, politicky motivovaných daňových penále.