4

Jak skoncovat s divokým rybolovem

LONDÝN – Potraviny pocházející z moře představují zdaleka nejobchodovanější globální komoditu, která dokáže nasytit miliardy lidí na celém světě. Tento sektor se bohužel potýká s rozšířeným problémem nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, jenž podkopává ochranářské úsilí a znevýhodňuje poctivé rybáře a firmy dodržující pravidla. Je nejvyšší čas tento problém řešit.

Divoký rybolov představuje až pětinu celkového úlovku ze světových oceánů. A přestože v některých zemích vykazuje průmyslový rybolov povzbudivé známky reforem, problém je stále široce rozšířený, odrazuje ostatní, aby se připojili k reformnímu úsilí, a brzdí reformy malých rybářství, která dodávají potraviny a zajišťují živobytí milionům lidí.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Pravidla existují, ale je zapotřebí, aby byla jasnější a konkrétnější, aby se účinně vymáhala a zaváděla se napříč hranicemi států. V opačném případě budou bezskrupulózní provozovatelé dál využívat nedostatečné regulace a monitoringu, což bude mít obrovské důsledky pro ty, jejichž živobytí je závislé na pobřežním rybolovu.

Nedávná studie zjistila, že 20-32% mořských produktů dovezených do Spojených států pravděpodobně pochází z nezákonných, nehlášených a neregulovaných zdrojů. To samo o sobě představuje 4-16% z hodnoty celkového objemu nezákonně ulovených ryb, jež dosahuje odhadem 15-23 miliard dolarů ročně.

Spolupráce mezi USA, Evropskou unií a Japonskem má potenciál dosáhnout obrovských pokroků při řešení tohoto problému. USA dovážejí přes 90% mořských potravin určených pro tamní trh. Japonsko je po USA druhým největším dovozcem potravin z moře. A EU je největším jednotným trhem mořských potravinářských produktů, přičemž zhruba 60% spotřebovaných ryb dováží. Tyto tři trhy mají obrovský potenciál ke společnému postupu.

Koncem roku 2011 se EU a USA dohodly na spolupráci v boji proti nezákonnému rybolovu. O necelý rok později se EU a Japonsko dohodly, že budou bránit dovozu nezákonně ulovených potravin z moře, sdílet informace a spolupracovat v regionálních organizacích zaměřených na řízení rybolovu. A všechny tři strany se dohodly, že budou vybízet jiné země k ratifikaci a implementaci Dohody o opatřeních přístavních států (PSMA), která ztíží činnost nepoctivých rybářství.

Organizace provozující nezákonný rybolov se spoléhají na řadu taktických kliček a mezer v mezinárodním právu, aby prosadily své produkty na trh. Hlavní trasu, po které neetičtí rybáři a rybářské firmy dostávají svůj úlovek z lodí na regály, představují přístavy známé laxním vymáháním zákonů nebo omezenou inspekční kapacitou.

PSMA, kterou v roce 2009 přijala Organizace OSN pro výživu a zemědělství, vyžaduje po zúčastněných stranách, aby zavedly přísnější kontroly rybářských lodí plujících pod zahraniční vlajkou. K dnešnímu datu ratifikovalo dohodu 13 zemí; dalších 12 to ještě musí učinit, aby dohoda vstoupila v platnost a byla celosvětově účinná.

Povzbudivé je, že v některých zemích už nepohlížejí na divoký rybolov jako na podružný politický problém. Americká prezidentská Společná skupina pro nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov a podvody s mořskými produkty zveřejnila v březnu „vševládní“ akční plán. Skutečnost, že se tato otázka dostala až na stůl amerického prezidenta, jen podtrhuje potřebu, aby vlády mobilizovaly své zdroje a spolupracovaly na mezinárodní úrovni.

Zapotřebí je řada různých přístupů. Zřejmě nejúčinnějším souborem opatření, jež brání přístupu nezákonně ulovených ryb na trh, jsou regulace EU. Obrovským příslibem je včasná implementace. Evropští regulátoři už zavedli důmyslné programy monitoringu a sledování, zablokovali přístup na trh zemím s bilancí nezákonného rybolovu, penalizují divoké evropské producenty a pomáhají zemím „se žlutou nebo červenou kartou“ reformovat zákony o rybolovu.

EU, Japonsko a USA by byly ještě efektivnější, kdyby harmonizovaly svou politiku tak, aby bránily zločincům ve vstupu na všechny trhy a umožňovaly legitimním provozovatelům těžit z rozšířené úrovně přístupu. Vzájemná spolupráce by mohla umožnit využití dostupných sofistikovaných technologií dohledatelnosti mořských produktů – shromažďování dat a informací, které by pomáhaly přesně stanovit, odkud se dané potraviny z moře vzaly a kdo a kdy je ulovil. Takové úsilí – například v podobě elektronické dokumentace úlovků tuňáka obecného – představuje jeden z nejúčinnějších nástrojů k potírání nezákonného rybolovu.

Eliminace divokého rybolovu pomůže obnovit stavy mořských živočichů a zajistit potraviny a živobytí pro miliardy lidí. To musí jít ruku v ruce se zvýšeným úsilím o ochranu klíčových druhů zasažených rybolovem, od Arktidy po Antarktidu, a se zavedením plně chráněných mořských rezervací nebo „regeneračních zón“, které přispějí k doplňování stavů a obnově lokalit výskytu. Státy musí také schválit a zavést zákony, které skoncují s nadměrným rybolovem v domácích a mezinárodních vodách.

Fake news or real views Learn More

Nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov je problém, který lze vyřešit správným vedením, činy a mezinárodní spoluprací. S potěšením zjišťujeme, že Chile – které pořádá letošní konferenci Náš oceán – dává najevo vedení a odhodlání k činům tím, že schválilo PSMA a postavilo se proti nezákonným rybářským operacím. Zůstáváme optimistkami, že také další země budou nadále podnikat potřebné kroky, aby skoncovaly s neřádem divokého rybolovu a spolupracovaly na globální regeneraci oceánského života.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.