1

Konec AIDS

NEW YORK – Pandemie AIDS si v letech 1981 až 2016 vyžádala zhruba 36 milionů životů a srovnatelný počet lidí z celého světa žije v současné době s virem HIV. Loni zemřelo na AIDS přibližně 1,2 milionu osob a dalších 1,8 milionu se nakazilo. Tyto statistiky jsou zarážející, avšak nejpřekvapivější zpráva zní tak, že cíl v podobě „generace bez AIDS“ je reálně na dosah. Administrativa nově zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa by měla hned v prvních dnech svého působení schválit potřebné politické kroky.

Klíčovým důvodem, proč lze s epidemií skoncovat, je vědecký nález z roku 2011, který ukázal, že HIV pozitivní osoby podstupující antiretrovirální léčbu (ARV) potlačují virus HIV ve svém krevním řečišti natolik dramaticky, až se jeví jako velmi nepravděpodobné, že by mohly přenést virus na ostatní prostřednictvím sexu nebo používání společných jehel. Toto zjištění potvrdilo koncept „léčby jako prevence“. Bude-li antiretrovirální léčbu podstupovat dostatečně vysoké procento HIV pozitivních jednotlivců, pak lze nejen zachránit život jim samotným, ale i zastavit přenos viru samotného, a tím ukončit epidemii.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

Specialisté na AIDS na tuto představu navázali a formulovali dvě stěžejní ideje: program „90-90-90“ a „kaskádu péče o pacienty s AIDS“. Program 90-90-90 si klade za cíl zajistit do roku 2020, aby 90% osob nakažených HIV o své nákaze vědělo (první „devadesátka“), dále aby 90% z těch, kdo o své nákaze vědí, podstupovalo ARV léčbu (druhá „devadesátka“) a aby 90% pacientů podstupujících ARV léčbu úspěšně potlačilo virus HIV ve svém krevním řečišti. Idea kaskády pak říká, že podaří-li se dosáhnout všech tří „devadesátkových“ cílů, pak se podíl všech osob nakažených HIV, u nichž se projeví potlačení viru, bude rovnat 90% z 90% z 90%, což je 72%.

Pokud 72% dnes nakažených pacientů nebude nadále moci infikovat další osoby, pak se epidemii HIV/AIDS podaří výrazně omezit. A pokud se navíc z programu 90-90-90 pro rok 2020 stane do roku 2030 program 95-95-95, pak se podíl HIV pozitivních jednotlivců, kteří nebudou moci nakazit ostatní, zvýší na 86%. Epidemie se v takovém případě zcela zastaví, stejně jako epidemie spalniček mezi dětmi v městských oblastech končí v okamžiku, kdy je 80% dětí vakcinovaných – bez ohledu na to, že zbylých 20% dětí zůstává bez vakcíny. Některé případy by se vyskytovaly i nadále, avšak katastrofu AIDS by se podařilo zvládnout.

Cíl realizovat do roku 2020 program 90-90-90 a do roku 2030 dosáhnout hodnot 95-95-95 je realistický, budou-li státy o úspěch usilovat. Švédsko nedávno oznámilo, že cíle 90-90-90 dosáhlo. Mnohé další vysokopříjmové země se tomu blíží. Díky mezinárodní pomoci a národnímu úsilí by se dal cíl 90-90-90 splnit nejen ve státech s vysokými příjmy, ale i v rozvojových zemích.

Pro většinu světa představuje největší problém zajištění, aby bylo do roku 2020 nejméně 90% HIV pozitivních osob testováno a aby se o své infekci dozvěděly – jde o první ze tří „devadesátek“. Máme-li tohoto cíle dosáhnout, musí se lidé vykazující příznaky nebo vysoce ohrožené osoby spojit se zdravotnickým systémem a podstoupit testy.

Jakmile má osoba s virem HIV pozitivní test, pak dosažení druhých 90% (AVR léčby) závisí především na finančních a personálních kapacitách; při dostatečném rozpočtu na zdravotnictví lze všem nakaženým osobám zajistit přístup k lékům.

Dosažení třetích 90% (potlačení virální zátěže) závisí převážně na tom, zda jednotlivci léčení pomocí AVR léčby užívají v předepsaném čase léky. K tomu může být zapotřebí sociální podpora, která bude podněcovat pacienty, aby pokračovali v užívání léků, i když se cítí zdraví, a pomůže jim se včasnými a cenově dostupnými dodávkami léčiv.

Cílů 90-90-90 lze dosáhnout dokonce i mezi zbídačelými a těžko dostupnými populacemi, a to díky novému a účinnému zdravotnickému řešení: komunitním zdravotníkům s podporou chytrých telefonů. Jako komunitní zdravotníky (CHW) označujeme lidi žijící v místní komunitě, kteří mají nejméně středoškolské vzdělání a absolvovali několikaměsíční kurz řešení konkrétních zdravotnických problémů, například identifikace osob potenciálně nakažených HIV – ty pak přivádějí na kliniku k testům a pomáhají jim dodržovat léčebné protokoly. Dnes komunitním zdravotníkům pomáhají i nové aplikace pro chytré telefony.

Ve venkovské Africe, kde je lékařů obvykle velmi málo a výskyt AIDS bývá často vysoký, je obrovský potenciál komunitních zdravotníků pro záchranu lidských životů velmi dobře známý a doložený. Práce komunitního zdravotníka je navíc pro mladé lidi dobrým způsobem, jak zahájit kariéru. Ačkoliv je počáteční odměna velmi skromná (například 100 dolarů za měsíc), zkušenosti a výcvik mohou dostat tyto mladé pracovníky na dráhu vedoucí k dalšímu vzdělávání (například v oblasti ošetřovatelství), rostoucí kvalifikaci a vyšším příjmům.

Navzdory potenciálu k ukončení epidemie AIDS se však dnes svět potácí v letargii. Naše vlády bohužel nepracují na bázi smělých cílů a hledání cest, jak jich dosáhnout, nýbrž na principu „jedeme jako obvykle“. Před šestnácti lety přitom „jet jako obvykle“ znamenalo téměř neléčit chudé lidi s AIDS, protože nebyly k dispozici finance. Tehdy jsem doporučil nový „Globální fond“ za účelem financování léčby AIDS; tato myšlenka byla přijata a později pomohla nastartovat éru kontroly AIDS v Africe.

Administrativa amerického prezidenta George W. Bushe přišla s významným závazkem financování boje proti AIDS a Globální fond spolu s americkými programy pomohly milionům lidí získat přístup k léčbě. Po vypuknutí finanční krize v roce 2008 však prezident Barack Obama přestal americké finance navyšovat a globální úsilí o kontrolu AIDS uvízlo „v půli cesty“. K letošnímu roku podstupuje antiretrovirální léčbu zhruba polovina ze všech HIV pozitivních pacientů, což má k devadesátiprocentnímu cíli daleko.

Nastupující Trumpova administrativa by se měla chopit příležitosti a pomoci ukončit AIDS prostřednictvím skromného finančního závazku ze strany vlád a dalších mecenášů. Ke splnění tohoto cíle by zřejmě postačovalo 10 miliard dolarů ročně navíc, přičemž USA by poskytovaly jen 3-4 miliardy dolarů za rok.

Fake news or real views Learn More

Skeptikové se budou ušklíbat, že od Trumpa nelze dost dobře očekávat podporu takového úsilí; kdo by však byl upřímně řečeno před 15 lety hádal, že hlavním hybatelem navýšení finančních prostředků pro boj s AIDS se stane Bush? Dějiny jsou plné příjemných i nepříjemných překvapení a skoncování s AIDS může být historickým úspěchem naší generace, pokud mu půjdeme naproti.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.