Emma Bonino a válka o budoucnost Evropy

CAMBRIDGE: Každý s tím souhlasí: Evropa potřebuje revoluci svých ekonomických struktur. Ovšem jak jí dosáhnout je pochopitelně zcela jiná věc. Zastánci současného statu quo připomínají, že nejsme v žádné krizi, tak tedy proč spěchat? Naopak, vkládají svoji víru v postupnou restrukturalizaci a především v nespočet tzv. "high-tech" společností, které s sebou přináší mladá generace. Počítají s tím, že nás informační revoluce zasáhne jaksi poevropsku. Odsud je pak už jen malý krůček k názoru, že americký model v Evropě tak jako tak nemůže fungovat, protože ta především v sociální oblasti hodně zaspala a je na každý pád náchylná ke kolapsu, k němuž může dojít vlastně ve kterémkoliv okamžiku.

Na druhém konci diskusního spektra stojí zoufalí reformátoři Evropy, kteří už pomalu nevidí jediný způsob, jak přistřihnout, snížit či úplně vymazat z evropského kontinentu její vše zachvacující byrokracii a konsensuální politiky. Na dnešní Evropě vidí pouze nepatrné náznaky možností – vskutku sklenici více než méně z polovice plnou – pro reformy a restrukturalizaci, a s netrpělivostí sobě vlastní hledí na pomalý postup Evropy.

Je pravda, že Evropa postupuje kupředu jen bolestně pomalým tempem, ale na druhou stranu je třeba říci, že útoky na Stát a jeho spojence ze zcela zkostnatělé strany nabídky, stejně jako na dinosaury z řad průmyslových akcionářů, stále sílí. Nové fronty v této válce se otevírají prakticky každým dnem. Problém ale není v dramatických pohybech, kterými by se svět ze dne na den změnil. Ďábel vězí v detailech, a to je také místo, na které by měl být zaměřen veškerý útok.