LONDÝN – Centrální bankovnictví na rozvíjejících se trzích prošlo během pandemie COVID-19 tichou revolucí. Na rozdíl od minulých krizí se mu podařilo napodobit to, co zavádějí centrální banky v rozvinutých ekonomikách: proticyklické politiky s kvantitativním uvolňováním (QE), nákupy aktiv v místní měně, škrty úrokových sazeb a monetizaci vládních schodků.
V minulosti by taková politika rozdmýchala inflaci a tlak na devizové kurzy. Tentokrát ne. S výjimkou několika centrálních bank, které měly potíže už před pandemií, se centrálním bankám zemí s rozvíjejícími se trhy podařilo využít QE k vytvoření většího manévrovacího prostoru pro reakci na krizi.
Tuto změnu umožnila měnová politika rozvinutých ekonomik. Jejich vlastní programy QE mají pozitivní druhotné efekty a v reakci na krizi rozšířily měnové swapy a zahraniční devizové repo operace. Ze všech opatření přijatých globálně systémovými centrálními bankami (GSCB) je nejdůležitější reakce amerického Federálního rezervního systému, ale i swapy a repo operace Evropské centrální banky (ECB) a Čínské lidové banky (PBOC) mají na regionální úrovni významný dopad.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Since 1960, only a few countries in Latin America have narrowed the gap between their per capita income and that of the United States, while most of the region has lagged far behind. Making up for lost ground will require a coordinated effort, involving both technocratic tinkering and bold political leadership.
explain what it will take finally to achieve economic convergence with advanced economies.
Between now and the end of this decade, climate-related investments need to increase by orders of magnitude to keep the world on track toward achieving even more ambitious targets by mid-century. Fortunately, if done right, such investments could usher in an entirely new and better economy.
explains what it will take to mobilize capital for the net-zero transition worldwide.
LONDÝN – Centrální bankovnictví na rozvíjejících se trzích prošlo během pandemie COVID-19 tichou revolucí. Na rozdíl od minulých krizí se mu podařilo napodobit to, co zavádějí centrální banky v rozvinutých ekonomikách: proticyklické politiky s kvantitativním uvolňováním (QE), nákupy aktiv v místní měně, škrty úrokových sazeb a monetizaci vládních schodků.
V minulosti by taková politika rozdmýchala inflaci a tlak na devizové kurzy. Tentokrát ne. S výjimkou několika centrálních bank, které měly potíže už před pandemií, se centrálním bankám zemí s rozvíjejícími se trhy podařilo využít QE k vytvoření většího manévrovacího prostoru pro reakci na krizi.
Tuto změnu umožnila měnová politika rozvinutých ekonomik. Jejich vlastní programy QE mají pozitivní druhotné efekty a v reakci na krizi rozšířily měnové swapy a zahraniční devizové repo operace. Ze všech opatření přijatých globálně systémovými centrálními bankami (GSCB) je nejdůležitější reakce amerického Federálního rezervního systému, ale i swapy a repo operace Evropské centrální banky (ECB) a Čínské lidové banky (PBOC) mají na regionální úrovni významný dopad.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account? Log in