0

Nové infekční choroby

Dnešní krize biodiverzity se netýká jen ztráty biotopů a vymírání druhů. Je to také krize nově se vynořujících nakažlivých chorob (EID), jako jsou HIV u lidí, Ebola u lidí a goril, západonilský virus a ptačí chřipka u lidí a ptáků, chytridiomykóza u obojživelníků a psinka u lvounů. Existují všechny důvody brát tyto případy vážně, protože se zdá, že EID mají dlouhou vývojovou historii.

Je to dáno tím, že mnohé patogeny jsou s to nakazit celou řadu hostitelů, ale přitom se vyvinuly v místech, kde žijí jen někteří z nich. Zároveň mají patogeny specializované nástroje, jak přecházet z hostitele na hostitele. Přenáší-li se například nějaký patogen hmyzem žijícím v korunách stromů, náchylní hostitelé se nenakazí, pokud se nikdy neodpoutají od země.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Pro člověka jsou HIV, Ebola, západonilský virus a ptačí chřipka jen posledními v dlouhé řadě EID. Když se naši předkové před více než milionem let přestěhovali z afrického lesa na savanu, stali se rychle účinnými predátory. A jelikož se o kořist dělili s dosavadními masožravci, přenesly se na ně tasemnice, které původně žily pouze v těle hyen, kočkovitých šelem a afrických loveckých psů.

Když se lidé začali stěhovat mimo Afriku, zavlekli do nových oblastí i své patogeny, které zde přeskočily na domorodé hostitele, zatímco domorodé patogeny se zabydlely v těle nově příchozích lidí. Dalším patogenům nás poté vystavilo zemědělství a urbanizace. Kdyby v té době existovali lékaři, všechny tyto případy by byli označili za EID.

Vzhledem ke geografickému omezení a specializovanému přenosu se většina patogenů po většinu času vyskytuje pouze u malého počtu hostitelských druhů, mnohdy pouze u jediného, ale zachovává si schopnost nakazit i další. Klimatické změny však toto vše mění. Jednotlivé druhy se stěhují z oblastí svého původu a ekosystémy se proměňují. Patogeny přicházejí do styku s náchylnými hostiteli, s nimiž se nikdy předtím nesetkaly a kteří nikdy neměli příležitost vypěstovat si vůči nim obranyschopnost. V důsledku toho jsou EID nejen možné, ale přímo nevyhnutelné. Zatím každý případ klimatické změny jejich vznik vyvolal.

Předcházení problému je co do času i nákladů vždy účinnější než pouhá reakce na krizi – bez ohledu na to, nakolik je tato reakce životaschopná. My bohužel obvykle bojujeme s již existujícími chorobami, ale zanedbáváme pohled dopředu.

Například jelenec běloocasý obývající severozápad Kostariky je hostitelem šesti druhů klíšťat. U žádného z nich není známo, že by přenášelo lymeskou boreliózu, která se v Kostarice ještě nikdy nevyskytla. V důsledku toho zde neexistuje žádná veřejná osvěta o této chorobě. Některá klíšťata jsou však blízkými příbuznými známých přenašečů, a mají tedy potenciál stát se přenašeči také. Tuto vysilující – a těžko diagnostikovatelnou – nemoc tak může do Kostariky bezděčně zavléci i obyčejný nakažený ekoturista bez příznaků.

Informace o kostarických klíšťatech pochází ze soupisu parazitů na obratlovcích v severní Kostarice, ale zároveň jde o jediný existující soupis svého druhu. Musíme to napravit. Více než 50% druhů na této planetě je nějakou formou parazita, a to včetně patogenů postihujících lidi, dobytek, úrodu i život v přírodě. Oproti našim celkovým znalostem o biodiverzitě jsme však zatím zdokumentovali necelých 10% světových patogenů. Zbývajících 90% jsou potenciální EID.

Máme tedy zaděláno na krizi, která pramení z naší základní nevědomosti o biosféře, neboť se nelze chovat proaktivně v otázce patogenů, jejichž existence dosud nebyla zdokumentována. Tím se z mnoha patogenů stávají „vývojové nášlapné miny“, které na nás číhají, zatímco se stěhujeme do nových biotopů, přesunujeme biologické druhy a měníme existující ekosystémy. Většina prostředků se však stále vynakládá na reakci na známé EID, nikoliv na hodnocení rizika potenciálních EID.

Stručně řečeno musíme dokončit celosvětový soupis druhů. Ihned.

Pět set tisíc let zkušeností s lovem a sběrem v kombinaci s levnější a rychlejší molekulární analýzou prováděnou stále rychlejšími a lacinějšími počítači tento úkol ekonomicky usnadňuje. Rychlá identifikace s využitím genetických „čarových kódů“ může zrychlit objevování druhů a určování přenosové dynamiky potenciálních EID.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Patogeny mají vysoce specializované přenosové módy a skupiny úzce spjatých druhů si bývají velmi podobné. Všechny druhy malárií se například přenášejí komáry. Jakmile je klasifikujeme, budeme moci činit prognózy o dvou úzce spjatých druzích i na základě neúplných informací o každém z nich, čímž získáme čas a ušetříme peníze. A konečně by měly být tyto informace digitalizovány a volně zpřístupněny přes internet všem zúčastněným badatelům a stranám.

Kdyby byly EID vzácné, přístup omezující se na řešení krizí by byl možná cenově efektivní. EID však nejsou vzácné ani trochu. Daleko spíše je lze pokládat za běžný výsledek geografického rozptýlení spojeného s dalekosáhlými environmentálními změnami. Musíme se tedy přestat chovat ignorantsky a zpozdile a stát se informovanými a proaktivními. Jak říká známé sportovní úsloví: nikdy neměň vítěznou sestavu, ale vždy změň tu poraženou.