5

Únik ze Světové banky

PHILADELPHIA – Slony v místnosti na výročním zasedání Mezinárodního měnového fondu/Světové banky v Limě v Peru byly Čínou inspirovaná Asijskou bankou pro investice do infrastruktury (AIIB) a Novou rozvojovou bankou (nebo “Rozvojovou bankou BRICS,” jak se jmenovala původně). Budou se tyto nové instituce chovat jako Světová banka, nebo jako konvenčnější a “bankovnější“ Evropská investiční banka (EIB)? A především, nebudou způsobem jak prosazovat – nebo paradoxně omezovat – čínské zájmy?

Realitou je, že během příští dekády nebudou tyto nové instituce nějak velkými věřiteli. Vstupní kapitál každé z nich je 10 miliard dolarů; takže i s poměrem úvěru vlastního kapitálu 20% (což je současné minimum u Světové banky) by každá v příští dekádě mohla půjčit pouze 50 miliard dolarů – ne maličkost, ale těžko měnič pravidel hry – pokud do sebe nezahrnou nějakou zásadní soukromou investici. Na čem ale záleží je fakt, že větší rostoucí trhy dávají zásadní kapitál do institucí, kterým bude dominovat Čína – indikátor toho, jak frustrovaní jsou ze Světové banky a IMF.

Světová banka je jako stará loď; za svých sedm dekád existence se na její trup nalepili různí korýši – lepkavé rozpočtové akrece transakční náklady – kteří stabilně brání její rychlosti a výkonu. Ve finančním roce 2015 půjčila EIB více než dvakrát tolik než Světová banka a to při šestině personálu. Ať již měříme toky (výplaty půjček) či akcie (nesplacené půjčky), Světová banka je masivně personálně přetížena a má mnohem vyšší rozpočet na administrativu než EIB.

Když banka vznikala, hlavním správním mechanismem byla rezidentní Rada ředitelů, která podléhala Radě guvernérů – obvykle ministrům financí, nebo ekvivalentním autoritám členských zemí. S postupem času se objevily nové úřady; kancelář interního auditu, kancelář nezávislého posuzování, inspekční panel, hlavní úředník pro etiku a také kancelář instituční integrity.