WASHINGTON – I kdyby Ariel Šaron nikdy nevstoupil do politiky, po celém světě by proslul jako vojenský velitel a taktik. V obou rolích byl neobyčejný, neboť jeho metody se i v nekonvenční Izraelské armádě odchylovaly od běžných vojenských zvyklostí.
Vezměme si Jomkipurskou válku. Dne 16. října 1973, deset dní poté, co Izraelce překvapila egyptská armáda překročením Suezského průplavu, proměnil Šaron porážku ve vítězství, když svůj vlastní voj vedl přes průplav skrze úzkou mezeru v egyptské frontě. Izraelci se v egyptském týlu pohotově rozvinuli, obsadili protivzdušné baterie a zablokovali trasy zásobování a posil.
Po šesti dnech egyptský prezident Anwar Sadat musel žádat o okamžité a bezpodmínečné příměří: odříznuto, vzdušnými údery rozprášeno, pod palbou nebo v plném obklíčení bylo tolik egyptských jednotek, že nezbývaly významnější síly, které by zastavily postupující Izraelce – nebo alespoň střežily silnici do Káhiry.
WASHINGTON – I kdyby Ariel Šaron nikdy nevstoupil do politiky, po celém světě by proslul jako vojenský velitel a taktik. V obou rolích byl neobyčejný, neboť jeho metody se i v nekonvenční Izraelské armádě odchylovaly od běžných vojenských zvyklostí.
Vezměme si Jomkipurskou válku. Dne 16. října 1973, deset dní poté, co Izraelce překvapila egyptská armáda překročením Suezského průplavu, proměnil Šaron porážku ve vítězství, když svůj vlastní voj vedl přes průplav skrze úzkou mezeru v egyptské frontě. Izraelci se v egyptském týlu pohotově rozvinuli, obsadili protivzdušné baterie a zablokovali trasy zásobování a posil.
Po šesti dnech egyptský prezident Anwar Sadat musel žádat o okamžité a bezpodmínečné příměří: odříznuto, vzdušnými údery rozprášeno, pod palbou nebo v plném obklíčení bylo tolik egyptských jednotek, že nezbývaly významnější síly, které by zastavily postupující Izraelce – nebo alespoň střežily silnici do Káhiry.