Vzdělávání Evropy

Při léčbě evropských neshod hrálo a stále hraje velkou roli vzdělání. Před čtyřiceti lety schválili Charles de Gaulle a Konrad Adenauer vypracování nových učebnic, z nichž se učily děti v obou zemích a které pomohly zhojit století trvající francouzsko-německé nepřátelství.

Dnešní úkoly po takto dynamickém využití vzdělávací politiky volají. Evropská unie se s květnovým přistoupením středo-, východo- a jihoevropských kandidátských zemí stane politicky, ekonomicky a sociálně rozmanitější než kdykoliv předtím. To bezpochyby skýtá nové příležitosti, ale i nová rizika. Jelikož se rozšířená unie stane skutečností za pouhé dva měsíce, je nevyhnutelně nutné zformulovat koncepty kulturního porozumění, které přispějí k úspěšné integraci nových členů.

Některé hodnoty, které unie již dlouho vyznává, by se měly přenést poměrně snadno. Členové EU se v Maastrichtské smlouvě před deseti lety zavázali, že budou respektovat dějiny, kulturu a tradice všech zúčastněných národů. Návrh ústavy, který nedávno nebyl přijat v prvním kole jednání, neslibuje jen respektování kulturního dědictví; zavazuje unii, aby aktivně chránila, udržovala a rozvíjela bohatou kulturní a jazykovou rozmanitost Evropy.

https://prosyn.org/05Kiyr6cs