7

Triangulace brexitu

BRUSEL – Od chvíle, kdy Velká Británie těsnou většinou hlasů schválila vystoupení z Evropské unie, už uplynulo více než sto dní, avšak stále zdaleka není jasné, jakými pravidly se bude po brexitu řídit obchodní výměna přes kanál La Manche. Politické diskuse se obvykle točí kolem tří klíčových otázek: imigračních kontrol, přístupu na jednotný trh a práv na přeshraniční činnost („passporting rights“) pro finanční služby. Jakou rovnováhu by měli evropští lídři nastavit?

Mnozí lidé v Británii přesně vědí, co chtějí: zavést kontroly pohybu pracovníků ze zbytku EU, a tím ochránit domácí trh práce, avšak beze ztráty přístupu na jednotný trh nebo práv na přeshraniční činnost, které britským firmám umožňují prodávat své finanční služby na kontinentu. Tak zněla ostatně dohoda, kterou mnozí čelní stoupenci brexitu před červnovým referendem slibovali.

Slib „brexitýrů“ však zůstává jen zbožným přáním. Jak poznamenal německý ministr financí Wolfgang Schäuble, přístup na jednotný trh je neoddělitelně spjatý s volným pohybem osob. Schäuble se dokonce nabídl, že zašle britskému ministru zahraničí Borisi Johnsonovi kopii Lisabonské smlouvy, v níž je tato spojitost zakotvena.

Možná to zní legalisticky a rozhodně je to odraz politických motivací. Ze základních ekonomických principů nicméně vyplývá, že volný pohyb osob je skutečně přinejmenším stejně důležitý jako volný obchod.