39

Ekonomové na cestě k uprchlíkům

NEW HAVEN – Dnešní globální uprchlická krize připomíná období bezprostředně po druhé světové válce. Podle jednoho dobového odhadu bylo tehdy jen v Evropě víc než 40 milionů uprchlíků. Tyto „vyhnané osoby,“ jak se jim tehdy říkalo, byly nuceny prchnout ze svých domovů v důsledku násilí, nuceného vysídlení, perzekucí a destrukce majetku a infrastruktury.

Krušné poválečné poměry vedly v roce 1950 ke zřízení úřadu Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR), od něhož se očekávalo, že bude funkci vykonávat jen dočasně, aby po tři léta chránil vyhnané osoby. Problém ale nikdy neopadl. Právě naopak, UNHCR nejenže zůstává, ale bije na poplach.

Ve své pololetní zprávě z roku 2015 úřad uvádí, že celosvětový počet „nuceně vysídlených“ na konci roku 2014 dosáhl 59,5 milionu osob, z čehož mezinárodně vysídlených, definovaných jako skuteční uprchlíci, bylo 19,5 milionu. Z některých zemí – Afghánistánu, Ázerbájdžánu, Kolumbie, Středoafrické republiky, Demokratické republiky Kongo, Iráku, Myanmaru, Nigérie, Pákistánu, Somálska, Jižního Súdánu, Súdánu, Sýrie a Ukrajiny – pocházelo na konci roku 2014 víc než půl milionu nuceně vysídlených. Zpráva poznamenává, že od té doby se celkový počet určitě podstatně zvýšil.

Zpráva bohužel zvýrazňuje neúplnost našich poznatků o uprchlickém problému. Během dějin se osud uprchlíků usilujících o azyl v jiné zemi vlastně mnoho nestudoval. Historici zaznamenávají války a zmiňují diaspory, ale zřídka projeví větší zájem o to, jak se vyvinuly a řešily uprchlické krize.