Makro brynda

ITHAKA – Ještě před několika lety ekonomové všech vyznání sebejistě prohlašovali, že Velká hospodářská krize, nazývaná Velká deprese, se nikdy nevrátí. V jistém smyslu měli pravdu. Když roku 2008 propukla finanční krize, dostali jsme Velkou recesi. Vládám se podařilo omezit škody pumpováním velkých objemů peněz do globální ekonomiky a sražením úrokových sazeb téměř na nulu. Když ale zastavily skluz let 2008-2009, došla jim intelektuální i politická munice.

Ekonomičtí poradci ujišťovali své šéfy, že zotavení bude svižné. K jistému oživení opravdu došlo, jenže pak se v roce 2010 zadrhlo. To už vlády v důsledku ekonomického poklesu hospodařily s rozsáhlými schodky, jež měl oživený růst zkracovat. V eurozóně se země jako Řecko střetly s krizí suverénního zadlužení, neboť výpomoci bankám měnily soukromý dluh na dluh veřejný.

Pozornost se přesunula k problému fiskálních deficitů a vztahu mezi schodky a hospodářským růstem. Měly by vlády dobrovolně rozšiřovat své schodky, aby kompenzovaly propad poptávky domácností a investorů? Nebo by se měly snažit škrtat veřejné výdaje, aby uvolnily peníze pro výdaje soukromé?

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

Log in

http://prosyn.org/nOfE2HY/cs;