Makro brynda

ITHAKA – Ještě před několika lety ekonomové všech vyznání sebejistě prohlašovali, že Velká hospodářská krize, nazývaná Velká deprese, se nikdy nevrátí. V jistém smyslu měli pravdu. Když roku 2008 propukla finanční krize, dostali jsme Velkou recesi. Vládám se podařilo omezit škody pumpováním velkých objemů peněz do globální ekonomiky a sražením úrokových sazeb téměř na nulu. Když ale zastavily skluz let 2008-2009, došla jim intelektuální i politická munice.

Ekonomičtí poradci ujišťovali své šéfy, že zotavení bude svižné. K jistému oživení opravdu došlo, jenže pak se v roce 2010 zadrhlo. To už vlády v důsledku ekonomického poklesu hospodařily s rozsáhlými schodky, jež měl oživený růst zkracovat. V eurozóně se země jako Řecko střetly s krizí suverénního zadlužení, neboť výpomoci bankám měnily soukromý dluh na dluh veřejný.

Pozornost se přesunula k problému fiskálních deficitů a vztahu mezi schodky a hospodářským růstem. Měly by vlády dobrovolně rozšiřovat své schodky, aby kompenzovaly propad poptávky domácností a investorů? Nebo by se měly snažit škrtat veřejné výdaje, aby uvolnily peníze pro výdaje soukromé?

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/nOfE2HY/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.