BERKELEY – Svět čelí velkému dilematu. Zatímco rychlý ekonomický růst, jako ten co se odehrál za posledních 50 let, je klíčový k podpoře rozvoje, víme také, že může mít vážné a nepříznivé následky, zejména pro životní prostředí. Jak můžeme balancovat mezi imperativem růstu a rozvoje na jedné straně a nutností zajistit udržitelnost na straně druhé?
Bezprecedentní růst příjmu per capita za posledních dvacet let vytáhl z extrémní chudoby více než jednu miliardu lidí. V rozvojových zemích se průměrná délka života prodloužila od poloviny 70. let o 20 let a míra negramotnosti se za posledních 30 let snížila prakticky na polovinu.
Rapidní hospodářský růst však vytvořil enormní tlak na životní prostředí. Kromě toho je také doprovázen rostoucí nerovností v příjmech, která nyní v mnoha zemích dosáhla svého historického maxima (nicméně, napříč zeměmi tato nerovnost klesla). Na základě toho by se dalo argumentovat, že pomalejší růst by byl pro svět lepší.
BERKELEY – Svět čelí velkému dilematu. Zatímco rychlý ekonomický růst, jako ten co se odehrál za posledních 50 let, je klíčový k podpoře rozvoje, víme také, že může mít vážné a nepříznivé následky, zejména pro životní prostředí. Jak můžeme balancovat mezi imperativem růstu a rozvoje na jedné straně a nutností zajistit udržitelnost na straně druhé?
Bezprecedentní růst příjmu per capita za posledních dvacet let vytáhl z extrémní chudoby více než jednu miliardu lidí. V rozvojových zemích se průměrná délka života prodloužila od poloviny 70. let o 20 let a míra negramotnosti se za posledních 30 let snížila prakticky na polovinu.
Rapidní hospodářský růst však vytvořil enormní tlak na životní prostředí. Kromě toho je také doprovázen rostoucí nerovností v příjmech, která nyní v mnoha zemích dosáhla svého historického maxima (nicméně, napříč zeměmi tato nerovnost klesla). Na základě toho by se dalo argumentovat, že pomalejší růst by byl pro svět lepší.