38

Inspirující ekonomický růst

NEW HAVEN – Ve svém prvním inauguračním projevu, v době nejhlubšího bodu velké hospodářské krize, řekl prezident USA Franklin Delano Roosevelt Američanům, že „Jediné, čeho se musíme bát, jsme my sami.“ V odvolání na knihu Exodu dále pokračoval, že „Nejsme zasaženi morem kobylek.“ Nic hmatatelného krizi nezpůsobovalo; problém března 1933 byl v myslích lidí.

To stejné by se dalo říci i dnes, sedm let po globální finanční krizi roku 2008, o mnoha přetrvávajících slabých místech světové ekonomiky. Strach způsobuje, že jednotlivci méně utrácejí a firmy zadržují investice; výsledkem je, že ekonomika slábne, což potvrzuje jejich strach a vede je k ještě většímu omezení výdajů. Pokles se prohlubuje a nastává začarovaný kruh zoufalství. Ačkoliv finanční krize roku 2008 pominula, zůstáváme uvězněni v emočním kruhu, který krize započala.

Je to trochu jako tréma. Setrvání v pocitu úzkosti z výkonu může způsobit váhání anebo ztrátu inspirace. A když se strach přetváří ve fakt, úzkost se zhoršuje – a stejně tak výkon. Jakmile takový cyklus začne, může být velice obtížné ho zastavit.  

Podle Ngramu od Googlu to bylo během velké hospodářské krize – okolo konce 30. let – kdy se začal často v knihách objevovat termín “zpětnovazební smyčka”, obvykle ve vztahu k elektronice. Když postavíme mikrofon před reproduktor, nakonec začne rušení způsobovat nepříjemné kvílení, když zvuk krouží mezi reproduktorem a mikrofonem, stále dokola. V roce 1948 popularizoval známý sociolog Robert K. Merton frázi “sebenaplňující proroctví“ v eseji se stejným názvem. Mertonovým hlavním příkladem byla velká hospodářská krize.