PRINCETON – V době, kdy se Egypt otřásá na pokraji občanské války, na všech stranách dochází k alarmujícímu násilí a rozkol je stále propastnější, lze na Blízkém východě a v severní Africe těžko najít skutečně světlé místo. Syrská agonie nepolevuje, sektářské útoky v Iráku jsou stále četnější a vražednější, nitky křehkého míru v Libanonu se třepí, Jordánsko je zaplavené uprchlíky, libyjské milice nekontrolovaně bují a pokřivují tamní politiku, Tunisko čelí politické krizi a hvězda Turecka coby ztělesnění islámské demokracie pohasla.
Navzdory tomuto houfu problémů se americký ministr zahraničí John Kerry rozhodl zaměřit pozornost na Izrael a Palestinu. Jeho obhajoba – „teď, nebo nikdy“ – je téměř jistě pravdivá. Existuje však i další, neméně silné (byť často přehlížené) odůvodnění: obrovský potenciál případné izraelsko-palestinsko-jordánské hospodářské zóny, která by táhla růst a rozvoj celého regionu.
Řečeno nesmrtelnými slovy Jamese Carvillea, manažera prezidentské kampaně Billa Clintona v roce 1992: „Jde o ekonomiku, hlupáku.“ Skličující neschopnost blízkovýchodních a severoafrických ekonomik zajistit prosperitu, kterou si jejich obyvatelé zoufale přejí, je neměnným faktorem ženoucím lidi do ulic. Není to jediný faktor, avšak rostoucí ceny potravin pomohly rozšířit revoluční zanícení z malé skupiny aktivistů na velkou část egyptské populace nejprve v roce 2011 a pak znovu letos v červnu, kdy nejčastější výtky vůči svrženému prezidentovi Muhammadovi Mursímu nesouvisely s jeho ideologií, nýbrž s jeho lhostejností k potřebám obyčejných Egypťanů.
PRINCETON – V době, kdy se Egypt otřásá na pokraji občanské války, na všech stranách dochází k alarmujícímu násilí a rozkol je stále propastnější, lze na Blízkém východě a v severní Africe těžko najít skutečně světlé místo. Syrská agonie nepolevuje, sektářské útoky v Iráku jsou stále četnější a vražednější, nitky křehkého míru v Libanonu se třepí, Jordánsko je zaplavené uprchlíky, libyjské milice nekontrolovaně bují a pokřivují tamní politiku, Tunisko čelí politické krizi a hvězda Turecka coby ztělesnění islámské demokracie pohasla.
Navzdory tomuto houfu problémů se americký ministr zahraničí John Kerry rozhodl zaměřit pozornost na Izrael a Palestinu. Jeho obhajoba – „teď, nebo nikdy“ – je téměř jistě pravdivá. Existuje však i další, neméně silné (byť často přehlížené) odůvodnění: obrovský potenciál případné izraelsko-palestinsko-jordánské hospodářské zóny, která by táhla růst a rozvoj celého regionu.
Řečeno nesmrtelnými slovy Jamese Carvillea, manažera prezidentské kampaně Billa Clintona v roce 1992: „Jde o ekonomiku, hlupáku.“ Skličující neschopnost blízkovýchodních a severoafrických ekonomik zajistit prosperitu, kterou si jejich obyvatelé zoufale přejí, je neměnným faktorem ženoucím lidi do ulic. Není to jediný faktor, avšak rostoucí ceny potravin pomohly rozšířit revoluční zanícení z malé skupiny aktivistů na velkou část egyptské populace nejprve v roce 2011 a pak znovu letos v červnu, kdy nejčastější výtky vůči svrženému prezidentovi Muhammadovi Mursímu nesouvisely s jeho ideologií, nýbrž s jeho lhostejností k potřebám obyčejných Egypťanů.