8

Dělá ECB dost?

FRANKFURT – Konrad Adenauer, první německý kancléř po druhé světové válce, proslule řekl: „Proč bych se měl starat o to, co jsem řekl včera?“ Na mysli měl to, že události se někdy odvíjejí tak rychle, že předbíhají naši schopnost jim rozumět. Jak tedy za rokem 2014 pomalu padá opona, stojí za to si s výhodou pohledu do minulosti položit otázku: Reagovali jsme my v Evropské centrální bance dostatečně svižně, abychom navzdory hrozbám zachovali stabilitu cen, jak naše mandáty vyžadují? Myslím, že odpovědí je ano.

Povšimli jsme si, že naše měnová politika už na soukromé výpůjční náklady nemá účinky, na jaké jsme byli zvyklí. Bylo zřejmé, že v bankovní soustavě přestaly fungovat úvěrové kanály; nadměrně restriktivní výpůjční podmínky potlačovaly poptávku. ECB proto udělala přesně to, co by udělala každá jiná centrální banka: konali jsme tak, abychom obnovili vazbu mezi měnovou politikou a výpůjčními náklady, přičemž naším cílem bylo snížit průměrnou sazbu, již musí platit domácnosti a firmy.

V červnu jsme představili sérii cílených dlouhodobějších refinančních operací (TLTRO), abychom bankám poskytli financování za velmi nízkých fixních sazeb až na čtyři roky. TLTRO byly nastaveny tak, aby maximalizovaly šance, že banky tuto finanční úlevu přenesou na vypůjčovatele. Naše programy nákupů cenných papírů podložených aktivy a krytých dluhopisů byly střiženy tak, aby dále promazaly kolečka přenosu nižších nákladů na financování z bank na zákazníky.

Společně tato opatření nabízejí silnou reakci, která řeší stěžejní příčiny narušeného bankovního úvěrování, čímž usnadňují nové úvěrové toky do reálné ekonomiky. Předběžná zjištění naznačují, že pro ekonomiku eurozóny už mají určité prvotní hmatatelné přínosy.