Etika boje proti ebole

PRINCETON – Možná se nakonec bude mluvit o štěstí, že se hrstka lidí v rozvinutých zemích – čtyři ve Spojených státech a jeden ve Španělsku – nakazila ebolou. Jakkoliv tragické je to pro Thomase Duncana, jediného ze zmíněných pacientů, jenž zemřel, kdyby ke všem z více než 13 000 případů a téměř 5000 úmrtí bývalo došlo k Africe, ebola by v bohatých státech ani zdaleka nevzbudila takovou pozornost.

V tomto ohledu ebola je – nebo spíše byla – příkladem jevu, který se někdy označuje jako pravidlo 90/10: 90% lékařského výzkumu se zaměřuje na onemocnění představující pouhých 10% celosvětové zátěže nemocnosti. O smrtelné povaze viru eboly ví svět od roku 1976; protože však byly oběti chudé, neměly farmaceutické společnosti žádnou motivaci vyvíjet proti ebole vakcínu. Větší zisky mohly důvodně očekávat z léčby mužské plešatosti.

Rovněž vládní prostředky určené na výzkum jsou v blahobytných zemích neadekvátně zaměřené na nemoci zabíjející občany těchto zemí, nikoliv na malárii či průjmová onemocnění, jež mají na svědomí mnohem vyšší ztráty na životech.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/Wyz6qug/cs;