2

Rozvoj zaměřený na lidi

NEW YORK – Epidemie eboly v západní Africe ničí životy, decimuje komunity a proměňuje děti v sirotky tempem, jaké jsme zaznamenali naposledy během brutálních občanských válek v regionu před více než deseti lety. V Libérii je aktuálně uzavřeno 60 % trhů, v Sierře Leone dostává antiretrovirální léky jen pětina z 10 000 pacientů s HIV, kteří je mají dostávat, a guinejská vláda v důsledku této krize vykazuje díru ve financování odpovídající 220 milionům dolarů. Pokud se vzplanutí nákazy brzy nezarazí, dojde k umazání většiny hospodářských a sociálních pokroků dosažených od doby, kdy byl v Libérii a Sieře Leone obnoven mír a v Guineji započala demokratická transformace.

Všechny tři země zůstávají křehké, rozdělené, a jak současná krize upozorňuje, mimořádně náchylné k šokům. Obecně nahlíženo, současná krize regionu by měla podnítit úvahy o tom, jak svět podporuje a uskutečňuje rozvoj.

Jednou důležitou příčinou zranitelnosti těchto zemí je vytrvalý nedostatek investic do tamních populací, což obyčejným občanům znemožňuje těžit z přínosů hospodářského růstu. Přestože ekonomiky Guineje, Libérie a Sierry Leone během deseti let před propuknutím epidemie eboly svižně rostly, průměrnými ročními tempy 2,8 %, 10 %, respektive 8 %, jejich obyvatelé nezaznamenali v běžném životě výraznější zlepšení. Přes 65 % přímých zahraničních investic směřovalo do těžby nerostů a dřeva, oborů nechvalně proslulých tím, že vytvářejí málo pracovních míst a koncentrují bohatství v rukou úzké skupiny.

Platí také, že ačkoliv se zdravotní služby v Libérii a Sierře Leone po skončení tamních občanských válek zlepšily, jejich kvalita a dostupnost zůstávají výrazně pod západoafrickým standardem. Když udeřila ebola, Libérie pro své čtyři miliony občanů měla jen 120 lékařů. Připočtěme k tomu bující příměstské slumy – přelidněné, ovládané zpola vlastními zákony a s žalostnou hygienou – a není divu, že se těmto zemím nedaří epidemii zastavit.