0

Příští hranice eboly

DILLÍ – Které země kromě západoafrických jsou nejnáchylnější k epidemii eboly? Většina epidemiologů nemá velké obavy o rozvinutý svět s efektivními karanténními opatřeními a sledovacími procedurami, ba ani o řídce osídlené rozvojové státy. V obou skupinách zemí by se dal výskyt eboly snadno udržet pod kontrolou. Velké a hustě osídlené oblasti postrádající dostatečné mechanismy kontroly nemoci jsou však vysoce zranitelné.

Indie se svou velkou populací emigrantů (druhou největší na světě), vysokou hustotou měst a nedostatečnou infrastrukturou veřejného zdravotnictví by byla při případném rozšíření viru eboly potenciálně nejvíce postižená. Její vazby na západní Afriku jsou úzké a sahají přes celé minulé století – v západoafrickém regionu žije téměř 50 000 Indů či osob indického původu.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Mezi městy Accra, Lagos, Freetown, Monrovia nebo Abidžan a Dillí, Bombaj, Kalkata či Čennaj denně létají desítky lidí, a to přes Blízký východ nebo přes Evropu. Na všech mezinárodních letištích v zasažených oblastech sice existují výstupní kontroly, avšak vzhledem k inkubační době viru (která při současné vlně výskytu činí v průměru osm dní, ale může se prodloužit až na 21 dní) by čerstvě nakažený člověk mohl bez příznaků absolvovat cestu do Indie, aniž by aktivoval bezpečnostní opatření.

Naše čerstvá osobní zkušenost z letiště v Dillí ukázala, že vládou vyžadované vstupní kontroly se provádějí jen volně a mnozí pasažéři odcházeli z terminálu s vyplněnou informační kartou o ebole, kterou měli předat imigračním úředníkům. Zdá se nepravděpodobné, že si indická vláda dokáže udržet přehled o všech osobách přilétajících ze západní Afriky.

Hustota zalidnění v indických megaměstech dosahuje až 10 000 osob na kilometr čtvereční a ve městech druhého a třetího řádu může dosáhnout stejné hodnoty, poněvadž tam jako houby po dešti vyrůstají slumy, v nichž žije bezpočet přistěhovalců z venkovských oblastí. Výdaje na zdravotnickou infrastrukturu jsou žalostně nedostatečné a nedokážou držet krok s rozrůstající se městskou populací.

Většina zdravotnických zařízení mimo velká města zase nedokáže zajistit nic jiného než základní péči. Z údajů Světové banky vyplývá, že v Indii v současné době připadá na 10 000 lidí 6,5 lékaře, 13 zdravotních sester a devět nemocničních lůžek – to je necelá polovina celosvětového průměru a mnohem méně, než doporučuje Světová zdravotnická organizace.

Vzhledem k těmto faktorům – hustotě měst, přeplněným slumům a chudinským čtvrtím se špatnými hygienickými podmínkami, drenáží a kanalizací a slabé zdravotnické infrastruktuře – si lze snadno představit, jak rychle by se virus eboly mohl v Indii rozšířit. Jediný nakažený člověk, který přicestuje ze západní Afriky a stane se nevystopovatelným, by mohl snadno vyvolat epidemii.

Indická vláda trvá na tom, že je připravená. Vzhledem k omezeným zdrojům i vybavení a špatně vyškolenému podpůrnému zdravotnickému personálu mimo velké městské oblasti si však lze snadno představit, že by nemoc mohla zasáhnout právě zdravotníky, jak ukazují nedávné případy z Madridu a Dallasu – nemluvě o samotné západní Africe. Protože se příznaky eboly podobají malárii, horečce dengue a dalším endemickým tropickým onemocněním, nelze vyloučit, že zdravotníci nepřijmou dostatečná preventivní opatření – nebo v horším případě pošlou pacienty domů ve vysoce nakažlivém stadiu.

Možnosti vlády jsou omezené. Zdravotnický systém se potýká s hlubšími systémovými problémy, které nelze vyřešit přes noc ani pouze v reakci na ebolu. Úřady však mohou zdokonalit systém sledování všech pasažérů přijíždějících ze západní Afriky, stejně jako to začaly dělat Spojené státy a Velká Británie.

V ideálním případě by všichni pasažéři přijíždějící ze západoafrického regionu byli po příletu umístěni do karantény a nejméně osm dní by se u nich monitorovaly příznaky. To by však bylo nespravedlivé a lze pochybovat o tom, že by vláda byla schopná zavést takový program na všech indických mezinárodních letištích a ve všech přístavech.

Místo toho je třeba všechny pasažéry přijíždějící ze západní Afriky upozornit na příznaky nemoci, poučit je, aby se sledovali, a dát jim najevo, jak je důležité vyhledat při první známce onemocnění lékařskou pomoc. Navíc je nezbytné poučit zdravotníky ve všech městských oblastech o viru a jeho příznacích a vyškolit je ke zjišťování zdravotní historie a předchozích cest pacientů.

Současná epidemie eboly v západní Africe je odrazem zásadní ekologické nerovnováhy. Virus, který dříve napadal kaloně, se přenesl na člověka, jehož populační růst a hustota zalidnění jsou v rozporu s tím, jakou podporu mu může poskytnout životní prostředí. Tato nerovnováha se přitom rozhodně neprojevuje pouze v Guineji, Libérii a Sieře Leone.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Ačkoliv je pravděpodobné, že se ebola v dohledné budoucnosti v Indii objeví, adekvátní reakce je stále možná, jak ukázal příklad Nigérie. Město Lagos, kde nigerijské úřady odvedly pozoruhodnou práci a zabránily rozšíření viru, silně připomíná indické megalopole. Indická vláda by to neměla nechat bez povšimnutí.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.