110

Krize zahanbenosti ve východní Evropě

BERLÍN – V době, kdy se tisíce uprchlíků hrnou do Evropy, aby unikly hrůzám války, přičemž mnozí z nich cestou umírají, odehrává se v mnoha nejnovějších členských státech Evropské unie jiný typ tragédie. Státy, které jsou společně známé jako „východní Evropa“ a mezi něž patří i moje rodné Polsko, se projevily jako netolerantní, neliberální, xenofobní a neschopné pamatovat si ducha solidarity, který je před čtvrtstoletím dovedl ke svobodě.

Jsou to tytéž společnosti, jež se před pádem komunismu i po něm dožadovaly „návratu do Evropy“ a hrdě prohlašovaly, že sdílejí její hodnoty. Co si však myslely, že Evropa reprezentuje? Od roku 1989 – a zejména od roku 2004, kdy vstoupily do EU – těžily tyto země z masivních finančních transferů v podobě evropských strukturálních a kohezních fondů. Dnes nejsou ochotné přispět vůbec ničím k vyřešení největší uprchlické krize, jíž Evropa od druhé světové války čelí.

Vláda Maďarska, členského státu EU, před očima celého světa hanebně přistupuje k tisícovkám uprchlíků. Premiér Viktor Orbán nevidí důvod, proč se chovat jinak: trvá na svém, že uprchlíci nejsou evropský, nýbrž německý problém.

Orbán není v tomto názoru osamocený. Dokonce i maďarští katoličtí biskupové se přiklánějí k jeho linii; László Kiss-Rigo, biskup Szeged-Csanadu, například tvrdí, že muslimští běženci „chtějí převzít moc“ a že papež, který vyzval, aby každá katolická farnost v Evropě přijala uprchlickou rodinu, „nezná situaci“.