NEW YORK – Prvního až třetího června hostí Japonsko páté zasedání organizace TICAD, Tokijské mezinárodní spolupráce na africkém rozvoji. Zasedání slouží jako připomínka, že zatímco zbytek světa je posedlý hospodářskými trampotami v Evropě, politickou paralýzou v Americe a zpomalením růstu v Číně i na dalších rozvíjejících se trzích, existuje zde jeden region – subsaharská Afrika –, kde není chudoba výjimkou, nýbrž téměř pravidlem.
Od roku 1990 do roku 2010 se počet lidí žijících v chudobě (tedy maximálně za 1,25 dolaru denně) napříč subsaharskou Afrikou zvýšil z necelých 300 milionů na téměř 425 milionů, přičemž počet lidí, kteří si musí vystačit s méně než dvěma dolary denně, vzrostl z přibližně 390 na bezmála 600 milionů. Podíl lidí žijících v chudobě se přesto během tohoto období snížil z 57% na 49%.
Rozvinuté země opakovaně porušují své sliby pomoci nebo obchodu. Japonsku, které se stále vzpamatovává ze dvou desetiletí hospodářské mátožnosti, se však nějakým způsobem podařilo zůstat aktivně angažované – ne kvůli vlastním strategickým zájmům, nýbrž kvůli naplnění skutečného morálního imperativu, totiž že lidé, jimž se daří lépe, by měli pomáhat potřebným.
NEW YORK – Prvního až třetího června hostí Japonsko páté zasedání organizace TICAD, Tokijské mezinárodní spolupráce na africkém rozvoji. Zasedání slouží jako připomínka, že zatímco zbytek světa je posedlý hospodářskými trampotami v Evropě, politickou paralýzou v Americe a zpomalením růstu v Číně i na dalších rozvíjejících se trzích, existuje zde jeden region – subsaharská Afrika –, kde není chudoba výjimkou, nýbrž téměř pravidlem.
Od roku 1990 do roku 2010 se počet lidí žijících v chudobě (tedy maximálně za 1,25 dolaru denně) napříč subsaharskou Afrikou zvýšil z necelých 300 milionů na téměř 425 milionů, přičemž počet lidí, kteří si musí vystačit s méně než dvěma dolary denně, vzrostl z přibližně 390 na bezmála 600 milionů. Podíl lidí žijících v chudobě se přesto během tohoto období snížil z 57% na 49%.
Rozvinuté země opakovaně porušují své sliby pomoci nebo obchodu. Japonsku, které se stále vzpamatovává ze dvou desetiletí hospodářské mátožnosti, se však nějakým způsobem podařilo zůstat aktivně angažované – ne kvůli vlastním strategickým zájmům, nýbrž kvůli naplnění skutečného morálního imperativu, totiž že lidé, jimž se daří lépe, by měli pomáhat potřebným.