STOCKHOLM – Dvaadvacátého dubna si svět připomene 45. Den Země, který byl zaveden v roce 1970 s cílem upoutat pozornost na ekologické problémy. Tyto problémy nebyly nikdy větší ani naléhavější než dnes. Kombinace klimatických změn, eroze biodiverzity a vyčerpávání přírodních zdrojů žene planetu k bodu zvratu, po jehož překročení se budou cíle typu trvale udržitelného rozvoje a snižování chudoby plnit hůře než kdykoliv předtím.
Od roku 1970 vědci zjistili, že lidská činnost je nejen hlavním hnacím motorem ekologických změn na zeměkouli, ale také žene planetu za její přirozené meze. Neuskutečníme-li rychle velké změny, mohlo by to mít zničující následky.
Vedoucí světoví představitelé si to zřejmě uvědomili, když se před pěti lety dohodli na omezení globálního oteplování během tohoto století na maximálně 2° Celsia nad úrovní před průmyslovou revolucí – za tímto prahem totiž hrozí riziko ještě ničivějších důsledků klimatických změn. Rozhodné kroky ke snížení emisí skleníkových plynů však zatím nebyly učiněny. Právě naopak: emise se podstatně zvýšily, a loňský rok byl v důsledku toho nejteplejším rokem od začátku měření.
Svět má dnes nakročeno k tomu, aby svůj zbývající „rozpočet“ emisí CO2, jenž dnes činí méně než bilion tun, vyčerpal za pouhých 25 let. Výsledkem by byly katastrofální změny typu nekontrolovatelných vzestupů vodní hladiny, vln ničivých veder a vleklých období sucha, jež způsobují nevídané problémy v oblasti potravinové bezpečnosti, ekosystémů, zdraví a infrastruktury. Není nijak překvapivé, že nejhůře zasaženi budou nejchudší a nejzranitelnější lidé.
Musíme změnit kurz. Letošní Den Země by měl sloužit jako připomínka – a dokonce jako katalyzátor – toho, co svět opravdu potřebuje: rázné a vytrvalé akce. Naštěstí může rok 2015 znamenat začátek takové změny k lepšímu.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Výsledky těchto schůzek určí odkaz této generace jak v oblasti přírodního prostředí, tak v oblasti hospodářského růstu a rozvoje. Dekarbonizací globální ekonomiky a omezením klimatických změn mohou vedoucí světoví představitelé podnítit vlnu inovací, podpořit vznik nových průmyslových oborů i pracovních míst a vytvořit obrovské ekonomické příležitosti.
Je na každém z nás, abychom vybízeli politické představitele ke krokům, které jsou pro zajištění takového výsledku potřebné. Stejně jako požadujeme, aby naše vlády řešily rizika spojená s terorismem či epidemiemi, měli bychom na ně vyvíjet společný tlak, aby podnikly okamžité kroky na ochranu našeho přírodního prostředí a omezení klimatických změn.
Vědecká komunita zde nese zvláštní zodpovědnost za to, aby sdílela výsledky svého výzkumu a jeho potenciální důsledky. Proto jsem spolu se 16 dalšími vědci z Ligy Země – organizace zastupující čelní světové akademické instituce typu Postupimského institutu pro výzkum klimatických dopadů, Institutu Země, Univerzity Tsinghua nebo Stockholmského centra pro odolnost – zveřejnil „Prohlášení o Zemi“, které formuluje osm základních prvků úspěšné dohody o globálním klimatu, jež má být v prosinci uzavřena v Paříži.
· Za prvé musí dohoda posílit závazek států omezit globální oteplování na méně než 2°C.
· Za druhé je zapotřebí, aby dohoda uznala zbývající globální rozpočet na emise CO2.
· Za třetí by dohoda měla položit základy zásadní transformace ekonomiky včetně hluboké dekarbonizace, která začne ihned, aby přibližně do roku 2050 vznikla bezuhlíková společnost.
· Za čtvrté musí všech 196 zemí podepsaných pod Klimatickou úmluvou Organizace spojených národů formulovat emisní cestu obsahující hlubokou dekarbonizaci, přičemž bohatší země musí hrát prim.
· Za páté musí státy podporovat inovace v oblasti čistých technologií a zajistit všeobecný přístup ke stávajícím technologickým řešením.
· Za šesté se vlády musí dohodnout na podpoře adaptace na klimatické změny a řešit ztráty a škody s ní spojené.
· Za sedmé musí dohoda obsahovat ustanovení, která ochrání zásobárny uhlíku a životně důležité ekosystémy.
· Za osmé je v zájmu pomoci rozvojovým zemím v boji proti klimatickým změnám zapotřebí, aby dárci poskytli dodatečnou podporu, která bude přinejmenším srovnatelná se současnou globální rozvojovou pomocí.
Dobré na tom je, že těchto osm cílů je realistických a dosažitelných; k určitému pokroku už ostatně dochází. Loni zůstaly celkové emise CO2 z energetického sektoru vůbec poprvé meziročně beze změny (při absenci hospodářského poklesu). A nedávná zpráva ukazuje, že se v letech 2013 až 2014 nezvýšily ani emise v Číně, která je největším emitentem skleníkových plynů na světě.
Karta se obrací. Dekarbonizace už začala a vidina světa bez fosilních paliv je stále lákavější – nejen proto, že by se v něm omezily klimatické změny, ale i proto, že takový svět by byl technologicky vyspělejší, demokratičtější, odolnější, zdravější a hospodářsky dynamičtější. Nyní je správná chvíle plně přejít na trvale udržitelnější bezuhlíkovou cestu.
Při existenci správné globální dohody by to svět konečně mohl učinit. V zájmu planety i v zájmu lidí, kteří jsou na ní závislí, udělejme z roku 2015 Rok Země.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Iran’s mass ballistic missile and drone attack on Israel last week raised anew the specter of a widening Middle East war that draws in Iran and its proxies, as well as Western countries like the United States. The urgent need to defuse tensions – starting by ending Israel’s war in Gaza and pursuing a lasting political solution to the Israeli-Palestinian conflict – is obvious, but can it be done?
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
STOCKHOLM – Dvaadvacátého dubna si svět připomene 45. Den Země, který byl zaveden v roce 1970 s cílem upoutat pozornost na ekologické problémy. Tyto problémy nebyly nikdy větší ani naléhavější než dnes. Kombinace klimatických změn, eroze biodiverzity a vyčerpávání přírodních zdrojů žene planetu k bodu zvratu, po jehož překročení se budou cíle typu trvale udržitelného rozvoje a snižování chudoby plnit hůře než kdykoliv předtím.
Od roku 1970 vědci zjistili, že lidská činnost je nejen hlavním hnacím motorem ekologických změn na zeměkouli, ale také žene planetu za její přirozené meze. Neuskutečníme-li rychle velké změny, mohlo by to mít zničující následky.
Vedoucí světoví představitelé si to zřejmě uvědomili, když se před pěti lety dohodli na omezení globálního oteplování během tohoto století na maximálně 2° Celsia nad úrovní před průmyslovou revolucí – za tímto prahem totiž hrozí riziko ještě ničivějších důsledků klimatických změn. Rozhodné kroky ke snížení emisí skleníkových plynů však zatím nebyly učiněny. Právě naopak: emise se podstatně zvýšily, a loňský rok byl v důsledku toho nejteplejším rokem od začátku měření.
Svět má dnes nakročeno k tomu, aby svůj zbývající „rozpočet“ emisí CO2, jenž dnes činí méně než bilion tun, vyčerpal za pouhých 25 let. Výsledkem by byly katastrofální změny typu nekontrolovatelných vzestupů vodní hladiny, vln ničivých veder a vleklých období sucha, jež způsobují nevídané problémy v oblasti potravinové bezpečnosti, ekosystémů, zdraví a infrastruktury. Není nijak překvapivé, že nejhůře zasaženi budou nejchudší a nejzranitelnější lidé.
Musíme změnit kurz. Letošní Den Země by měl sloužit jako připomínka – a dokonce jako katalyzátor – toho, co svět opravdu potřebuje: rázné a vytrvalé akce. Naštěstí může rok 2015 znamenat začátek takové změny k lepšímu.
Letos se světoví lídři sejdou celkem třikrát, aby dali naší planetě nový směr. V červenci se setkají v etiopské Addis Abebě na Konferenci o financování rozvoje. Na zářijovém setkání schválí Cíle trvale udržitelného rozvoje, jimiž se bude řídit rozvojové úsilí do roku 2030. A v prosinci zamíří do Paříže, aby jednali o nové dohodě o globálním klimatu.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Výsledky těchto schůzek určí odkaz této generace jak v oblasti přírodního prostředí, tak v oblasti hospodářského růstu a rozvoje. Dekarbonizací globální ekonomiky a omezením klimatických změn mohou vedoucí světoví představitelé podnítit vlnu inovací, podpořit vznik nových průmyslových oborů i pracovních míst a vytvořit obrovské ekonomické příležitosti.
Je na každém z nás, abychom vybízeli politické představitele ke krokům, které jsou pro zajištění takového výsledku potřebné. Stejně jako požadujeme, aby naše vlády řešily rizika spojená s terorismem či epidemiemi, měli bychom na ně vyvíjet společný tlak, aby podnikly okamžité kroky na ochranu našeho přírodního prostředí a omezení klimatických změn.
Vědecká komunita zde nese zvláštní zodpovědnost za to, aby sdílela výsledky svého výzkumu a jeho potenciální důsledky. Proto jsem spolu se 16 dalšími vědci z Ligy Země – organizace zastupující čelní světové akademické instituce typu Postupimského institutu pro výzkum klimatických dopadů, Institutu Země, Univerzity Tsinghua nebo Stockholmského centra pro odolnost – zveřejnil „Prohlášení o Zemi“, které formuluje osm základních prvků úspěšné dohody o globálním klimatu, jež má být v prosinci uzavřena v Paříži.
· Za prvé musí dohoda posílit závazek států omezit globální oteplování na méně než 2°C.
· Za druhé je zapotřebí, aby dohoda uznala zbývající globální rozpočet na emise CO2.
· Za třetí by dohoda měla položit základy zásadní transformace ekonomiky včetně hluboké dekarbonizace, která začne ihned, aby přibližně do roku 2050 vznikla bezuhlíková společnost.
· Za čtvrté musí všech 196 zemí podepsaných pod Klimatickou úmluvou Organizace spojených národů formulovat emisní cestu obsahující hlubokou dekarbonizaci, přičemž bohatší země musí hrát prim.
· Za páté musí státy podporovat inovace v oblasti čistých technologií a zajistit všeobecný přístup ke stávajícím technologickým řešením.
· Za šesté se vlády musí dohodnout na podpoře adaptace na klimatické změny a řešit ztráty a škody s ní spojené.
· Za sedmé musí dohoda obsahovat ustanovení, která ochrání zásobárny uhlíku a životně důležité ekosystémy.
· Za osmé je v zájmu pomoci rozvojovým zemím v boji proti klimatickým změnám zapotřebí, aby dárci poskytli dodatečnou podporu, která bude přinejmenším srovnatelná se současnou globální rozvojovou pomocí.
Dobré na tom je, že těchto osm cílů je realistických a dosažitelných; k určitému pokroku už ostatně dochází. Loni zůstaly celkové emise CO2 z energetického sektoru vůbec poprvé meziročně beze změny (při absenci hospodářského poklesu). A nedávná zpráva ukazuje, že se v letech 2013 až 2014 nezvýšily ani emise v Číně, která je největším emitentem skleníkových plynů na světě.
Karta se obrací. Dekarbonizace už začala a vidina světa bez fosilních paliv je stále lákavější – nejen proto, že by se v něm omezily klimatické změny, ale i proto, že takový svět by byl technologicky vyspělejší, demokratičtější, odolnější, zdravější a hospodářsky dynamičtější. Nyní je správná chvíle plně přejít na trvale udržitelnější bezuhlíkovou cestu.
Při existenci správné globální dohody by to svět konečně mohl učinit. V zájmu planety i v zájmu lidí, kteří jsou na ní závislí, udělejme z roku 2015 Rok Země.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.