PAŘÍŽ – Ach, to rozezlení zkostnatělců nad udělením Nobelovy ceny Bobu Dylanovi! A to pobouření akademiků – nikoliv těch švédských, nýbrž celé světové církve literaturologické!
Panika literární byrokracie lapené ve svých jistotách a smočené ve svých malicherných kalkulacích, nedopečených prognózách a poťouchlých změnách postojů by se dala krájet. Bylo Dylanovo zvolení politické, či nepolitické? Proč vybrali Američana? Proč ne ženu? Nebo hlas – jakýkoliv hlas – nějaké viditelné menšiny? Případně tohohle, který na to čeká už 20 let? Nebo tamtoho, jenž už přestal doufat?
Jakkoliv to však může být pro staré páprdy nepříjemné, pravda je taková, že udělení Nobelovy ceny za literaturu autorovi, jenž napsal jen jednu knihu, není o nic překvapivější, než když ji dostali Dario Fo či Winston Churchill, z nichž ani jeden nenapsal knih o mnoho více.
PAŘÍŽ – Ach, to rozezlení zkostnatělců nad udělením Nobelovy ceny Bobu Dylanovi! A to pobouření akademiků – nikoliv těch švédských, nýbrž celé světové církve literaturologické!
Panika literární byrokracie lapené ve svých jistotách a smočené ve svých malicherných kalkulacích, nedopečených prognózách a poťouchlých změnách postojů by se dala krájet. Bylo Dylanovo zvolení politické, či nepolitické? Proč vybrali Američana? Proč ne ženu? Nebo hlas – jakýkoliv hlas – nějaké viditelné menšiny? Případně tohohle, který na to čeká už 20 let? Nebo tamtoho, jenž už přestal doufat?
Jakkoliv to však může být pro staré páprdy nepříjemné, pravda je taková, že udělení Nobelovy ceny za literaturu autorovi, jenž napsal jen jednu knihu, není o nic překvapivější, než když ji dostali Dario Fo či Winston Churchill, z nichž ani jeden nenapsal knih o mnoho více.