UTRECHT – Kanaďanka Gloria Taylorová trpí amyotrofickou laterální sklerózou (ALS), která je rovněž známá jako Lou Gehrigova choroba. Během několika příštích let jí svaly zeslábnou tak, že už nebude schopna chodit, používat ruce, žvýkat, polykat, mluvit a nakonec ani dýchat. Pak zemře. Taylorová nechce tím vším procházet. Chce zemřít tehdy, kdy se pro to sama rozhodne.
Sebevražda není v Kanadě trestný čin, a Taylorová proto tvrdí: „Jednoduše nedokážu pochopit, proč se lidé bez omezení pohybu, kteří trpí nevyléčitelnou nemocí, smějí zastřelit, když už nemohou dál, protože jsou s to udržet v ruce zbraň, zatímco mně, která trpím nemocí postihující schopnost pohybovat se a ovládat tělo, není dopřána soucitná pomoc, jež by mi umožnila učinit srovnatelný krok s použitím usmrcujících léků.“
Taylorová to vidí tak, že jí zákon nabízí krutou volbu: buď ukončit vlastní život už ve chvíli, kdy jí ještě přináší potěšení, protože později už nebude schopna se sama usmrtit, anebo se vzdát práva skoncovat se životem dle vlastního uvážení, přestože ostatní toto právo mají. Taylorová se s tímto problémem obrátila na soud, poněvadž tvrdí, že ustanovení trestního zákona, která jí brání přijmout pomoc při umírání, jsou v rozporu s Kanadskou chartou práv a svobod, jež propůjčuje Kanaďanům právo na život, svobodu, osobní bezpečnost a rovnost před zákonem.
UTRECHT – Kanaďanka Gloria Taylorová trpí amyotrofickou laterální sklerózou (ALS), která je rovněž známá jako Lou Gehrigova choroba. Během několika příštích let jí svaly zeslábnou tak, že už nebude schopna chodit, používat ruce, žvýkat, polykat, mluvit a nakonec ani dýchat. Pak zemře. Taylorová nechce tím vším procházet. Chce zemřít tehdy, kdy se pro to sama rozhodne.
Sebevražda není v Kanadě trestný čin, a Taylorová proto tvrdí: „Jednoduše nedokážu pochopit, proč se lidé bez omezení pohybu, kteří trpí nevyléčitelnou nemocí, smějí zastřelit, když už nemohou dál, protože jsou s to udržet v ruce zbraň, zatímco mně, která trpím nemocí postihující schopnost pohybovat se a ovládat tělo, není dopřána soucitná pomoc, jež by mi umožnila učinit srovnatelný krok s použitím usmrcujících léků.“
Taylorová to vidí tak, že jí zákon nabízí krutou volbu: buď ukončit vlastní život už ve chvíli, kdy jí ještě přináší potěšení, protože později už nebude schopna se sama usmrtit, anebo se vzdát práva skoncovat se životem dle vlastního uvážení, přestože ostatní toto právo mají. Taylorová se s tímto problémem obrátila na soud, poněvadž tvrdí, že ustanovení trestního zákona, která jí brání přijmout pomoc při umírání, jsou v rozporu s Kanadskou chartou práv a svobod, jež propůjčuje Kanaďanům právo na život, svobodu, osobní bezpečnost a rovnost před zákonem.