9

Léky zachraňující život pro všechny

PRINCETON – Smrtelné rozšíření eboly v Libérii, Sieře Leone a Guineji, které začalo v loňském roce, odhalilo problém při produkci farmaceutik. Jakmile vyšlo najevo, že se epidemii nepodaří rychle zvládnout, několik firem rychle zorganizovalo klinické zkoušky potenciálních léků a vakcín, čímž daly najevo, že už jsou schopné vyrábět důvěryhodné kandidáty úspěšné léčby.

Ebola není novou nemocí: poprvé byla identifikována v roce 1976. Před rokem 2014 však došlo k jejímu největšímu výskytu v Ugandě v roce 2000, kdy se nakazilo 425 lidí a 224 jich zemřelo. Ačkoliv se vědělo, že ebola je nakažlivá a často smrtelná, předpokládalo se, že v ohrožení je jen zbídačelé venkovské obyvatelstvo v Africe. Pro farmaceutické firmy nebyl vývoj vakcíny nebo léčby komerčně atraktivní, a proto neospravedlňoval potřebné investice.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Při posledním rozšíření nemoci se to všechno změnilo. V září 2014 předpověděla Centra Spojených států pro kontrolu a prevenci nemocí, že v nejhorším případě by se do čtyř měsíců mohlo nakazit 1,4 milionu lidí. Mediálně živené obavy, že by se nemoc mohla rozšířit i do zámožných zemí, vedly k mimořádným preventivním opatřením. Ve Spojených státech požádal prezident Barack Obama Kongres o 6,2 miliardy dolarů, a to včetně 2,4 miliardy na snížení rizika, že se tato nemoc „usadí“ v Americe, a založení 50 center pro léčbu eboly v USA.

Nejhorší scénář se nakonec nenaplnil. K dubnu 2015 se podle nejlepšího odhadu nakazilo 25 000 osob a přibližně 10 000 jich nemoci podlehlo. Mimo západní Afriku se vyskytlo méně než 30 případů, které měly za následek pouhých pět úmrtí. Obavy a zejména vyhlídka nového a lukrativního trhu nicméně přiměly farmaceutické firmy k překotnému vývoji produktů souvisejících s ebolou, zatímco zdravotničtí činitelé naříkali, že se do té doby nedělalo nic.

Nekritizuji farmaceutické společnosti za to, že nevyráběly vakcínu proti ebole, když pro ni neexistoval trh. Nejsou to dobročinné spolky. Chceme-li, aby vyráběly produkty, které pomohou chudým lidem v rozvojových zemích, pak musíme najít způsoby, jak jim – a jejich akcionářům – zajistit návratnost investic.

Farmaceutické firmy sice nemají motivaci pomáhat chudým lidem v rozvojových zemích, ale zato mají silnou motivaci vyvíjet produkty pro lidi v zemích bohatých. Lék s názvem Soliris stojí 440 000 dolarů na pacienta ročně. Naproti tomu podle odhadu organizace GiveWell činí náklady na záchranu jednoho života díky distribuci síťových lůžek v regionech, kde významnou příčinu úmrtí představuje malárie, pouhých 3400 dolarů. Vzhledem k tomu, že většina zachráněných jsou děti, jejichž střední délka života dosahuje i v rozvojových zemích nejméně 50 let, rovná se tato částka nákladům ve výši 68 dolarů na jeden rok zachráněného života. Opravdu bychom měli přikládat životu člověka žijícího v bohaté zemi více než 6000krát vyšší hodnotu než životu zbídačelého d��těte v rozvojové zemi?

Protože je drtivá většina lékařského a farmaceutického výzkumu zaměřená na produkty určené pro lidi v bohatých státech, pokrývá pouze část globální zátěže nemocnosti. Některé výzkumy financované vládou a nadacemi se sice zabývají nemocemi, jimiž trpí převážně chudí lidé, avšak toto úsilí není systematické a nevyužívá motivačních nástrojů, které jinde představují spolehlivé hnací motory farmaceutických inovací.

Jedním ze slibných pokusů o nápravu této nerovnováhy je návrh na vytvoření Fondu zdravotního dopadu, s nímž před sedmi lety přišli Thomas Pogge, ředitel Programu globální spravedlnosti při Yaleově univerzitě, a Aidan Hollis, ekonom z Calgarské univerzity. Kdyby se Fond zdravotního dopadu dostatečně financoval, představoval by motivační nástroj k vývoji produktů v poměru k jejich dopadu na snížení globální zátěže nemocnosti.

Není jisté, že existence takového fondu před nedávným rozšířením eboly by bývala vedla k vývoji vakcín nebo léků proti této nemoci. Farmaceutické společnosti by však o těchto produktech uvažovaly – a také o dalších léčbách, které zachraňují životy nebo zlepšují zdraví kdekoliv na světě, bez ohledu na schopnost lidí za tyto léčby platit.

Pogge s Hollisem nyní vypilovali svůj návrh tak, že je připravený ke zkoušce v reálném prostředí. Společnost, která vyvine určitý produkt, získá podíl na odměně odpovídající podílu tohoto produktu na celkovém zlepšení zdraví dosaženém všemi produkty ucházejícími se o prostředky, jež má fond k dispozici. Ještě je však zapotřebí získat dostatek peněz na odměny – možná 100 milionů dolarů od vlád, nevládních organizací, nadací i samotného farmaceutického průmyslu –, aby se stimulovaly seriózní investice.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Z takového pilotního programu by měli prospěch chudí pacienti a odzkoušela by se jím schopnost vědců spravedlivě a přesně měřit dopad na zdraví. Zároveň by program poskytl důkazy potřebné k tomu, aby se vlády, nadace a globální instituce daly oslovit se žádostí o mnohem vyšší částky nutné k rozšíření současného systému pobídek, jimiž se řídí rozhodování farmaceutických společností. Bude-li pilotní program úspěšný, pak jsme našli způsob, jak podpořit vývoj léků a vakcín dávajících stejnou váhu ochraně životů a zlepšování zdraví všech lidí bez ohledu na jejich státní příslušnost či bohatství.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.