NEW YORK – Globální ekonomika, kterou v letech 2008-2009 uměle pozvedl masivní monetární a fiskální stimul a finanční sanace, má letos namířeno k prudkému zpomalení, jakmile účinek zmíněných opatření pomine. Ještě horší je, že se neřešily základní excesy, které krizi přiživily – příliš velké zadlužení a „leveraging“ neboli transakce s vypůjčenými penězi v soukromém sektoru (domácnosti, banky a další finanční instituce, ba dokonce i velká část podnikové sféry).
Omezování těchto transakcí („deleveraging“) v soukromém sektoru sotva začalo. Navíc dnes v rozvinutých ekonomikách dochází k mohutnému vzestupu transakcí s vypůjčenými penězi v sektoru veřejném, a to formou obrovských rozpočtových schodků a hromadění veřejného dluhu taženého automatickými stabilizátory, proticyklického keynesiánského fiskálního stimulu a enormních nákladů na socializaci ztrát finanční soustavy.
Přinejlepším nás čeká vleklé období chudokrevného podtrendového růstu v rozvinutých ekonomikách, jakmile se deleveraging na straně domácností, finančních institucí a vlád začne projevovat na spotřebě a investicích. Země, které utrácely příliš – Spojené státy, Velká Británie, Španělsko, Řecko a další –, dnes na globální úrovni deleveraging potřebují, a tak méně utrácejí, spotřebovávají a dovážejí.
NEW YORK – Globální ekonomika, kterou v letech 2008-2009 uměle pozvedl masivní monetární a fiskální stimul a finanční sanace, má letos namířeno k prudkému zpomalení, jakmile účinek zmíněných opatření pomine. Ještě horší je, že se neřešily základní excesy, které krizi přiživily – příliš velké zadlužení a „leveraging“ neboli transakce s vypůjčenými penězi v soukromém sektoru (domácnosti, banky a další finanční instituce, ba dokonce i velká část podnikové sféry).
Omezování těchto transakcí („deleveraging“) v soukromém sektoru sotva začalo. Navíc dnes v rozvinutých ekonomikách dochází k mohutnému vzestupu transakcí s vypůjčenými penězi v sektoru veřejném, a to formou obrovských rozpočtových schodků a hromadění veřejného dluhu taženého automatickými stabilizátory, proticyklického keynesiánského fiskálního stimulu a enormních nákladů na socializaci ztrát finanční soustavy.
Přinejlepším nás čeká vleklé období chudokrevného podtrendového růstu v rozvinutých ekonomikách, jakmile se deleveraging na straně domácností, finančních institucí a vlád začne projevovat na spotřebě a investicích. Země, které utrácely příliš – Spojené státy, Velká Británie, Španělsko, Řecko a další –, dnes na globální úrovni deleveraging potřebují, a tak méně utrácejí, spotřebovávají a dovážejí.