Deficit běžného účtu Spojených států dosáhl ve druhém čtvrtletí letošního roku 5,7% HDP. Přesto má dolar i nadále relativně vysokou hodnotu: nachází se o méně než 20% pod svým maximem z počátku roku 2001 a v reálných číslech o více než 10% nad úrovní z první poloviny devadesátých let.
Jak americký deficit běžného účtu v posledních pěti letech narůstal, předháněli se mezinárodní ekonomové v předpovědích zkázy: návratnost aktiv investovaných v USA je relativně nízká, takže držitelé cenných papírů denominovaných v dolarech si v určitém okamžiku - pravděpodobně všichni najednou - uvědomí, že riziko velkého poklesu hodnoty není dostatečně kompenzováno. Jakmile začnou portfolioví investoři prodávat cenné papíry denominované v dolarech, nastane hromadný úprk, který způsobí pád hodnoty dolaru a nastartování první velké celosvětové finanční krize v jednadvacátém století.
Podle Freda Bergstena z Institutu pro mezinárodní ekonomii je v této situaci „zaděláno na katastrofu". Jak hluboko bude muset dolar padnout? První historické vodítko předpokládá 10% z hodnoty dolaru za každé procento HDP ve formě neudržitelného deficitu běžného účtu. Podle druhého historického vodítka mají měny s klesající hodnotou tendenci „přestřelovat": blízko u dna požadují mezinárodní měnoví spekulanti značnou rizikovou prémii z obavy, že krach měny by mohl odstartovat ještě něco horšího.
Kdy tedy ono slíbené zhroucení dolaru a krize nastanou? Bergsten tvrdí: „Brzy."
Bergsten se v tom však pravděpodobně mýlí. Zesnulý Rudiger Dornbusch - který kdysi do této rubriky přispíval - tvrdil, že neudržitelné situace trvají déle, než si ekonomové věřící v tržní racionalitu a rovnováhu dokážou dost dobře představit - a poté se hroutí rychleji, než by kdokoliv předpokládal. Podle jeho názoru probíhá nadhodnocování měny v pěti etapách:
· Za prvé, krátkodobí spekulanti usilující o vyšší výnosy, případně přehnaně opatrní investoři vyženou hodnotu měny na neudržitelnou úroveň.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
· Za druhé, investoři kopírující trendy pokračují v nákupech, protože výnosy byly v nedávné minulosti tak dobré, čímž vyšroubují nadhodnocení do výše a délky, které ortodoxní ekonomové nedokážou vysvětlit.
· Za třetí, vysoce inteligentní ekonomové pozastavující se nad dobou nadhodnocení vyvíjejí teorie, proč je situace tentokrát jiná a proč je nadhodnocení tentokrát možná přece jen udržitelné.
· Za čtvrté, spekulanti na vzestup podporovaní teoriemi o „nové ekonomice", které ospravedlňují mimořádně dobré výnosy realizované v nedávné minulosti, pokračují v nákupech a udržují měnu nad úrovní základních ekonomických principů ještě o něco déle.
· Za páté, přísun dychtivých kupců a investorů kopírujících trendy je u konce a nastává krach, který připomíná zhroucení pyramidové hry.
Současné kolo dolarového cyklu v USA vstoupilo v posledních šesti měsících do třetí fáze. Louis Uchitelle z deníku New York Times cituje vysoce inteligentní Catherine Mannovou, podle níž existuje „mezi USA a jejich obchodními partnery… vztah spoluzávislosti", který by mohl „trvat docela dlouho", protože „USA a jejich hlavní obchodní partneři mají společný zájem na udržení statu quo".
Japonsko, Čína a další exportně orientované východoasijské ekonomiky si opravdu vroucně přejí udržet hodnotu dolaru relativně vysoko a jejich centrální banky vložily do aktiv denominovaných v dolarech téměř 2 biliony dolarů. Čínská vláda pokládá hrozbu kapitálových ztrát ze svých cenných papírů denominovaných v dolarech za méně důležitou než potřebu udržet v pobřežních průmyslových městech, jako je Šanghaj, téměř plnou zaměstnanost. Vládnoucí komunističtí oligarchové si koneckonců přivykli na pohodlný životní styl. To poslední, co si přejí, je masová nezaměstnanost a neklid ve městech, které by ohrozily jejich postavení.
Pokud však mezinárodní měnoví spekulanti zavětří téměř jisté zisky z probíhajícího poklesu dolaru, pak ani všechny asijské centrální banky dohromady nedokážou udržet dolar vysoko. To může udělat pouze americká centrální banka - a u ní je velice nepravděpodobné, že by na oltář silného dolaru obětovala pracovní místa pro americké zaměstnance.
Přistání možná přece jen bude hladké, ať už proběhne pomalu, anebo rychle: během posledního významného dolarového cyklu v letech 1985 až 1987 poklesl dolar o 40%, aniž to vyvolalo paniku, velké bankroty nebo požadavky investorů na významnou rizikovou prémii, která by jim kompenzovala držení cenných papírů denominovaných v klesající měně. Historické pravidlo však říká, že pravděpodobnost rychlého a tvrdého přistání již přesáhla 25% a nadále stoupá.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The escalating war in the Middle East must be understood in a broader context. The fact that the Iranian regime felt emboldened to risk a direct strike on Israel attests to a changing world order in which Western power is increasingly open to challenge.
considers the implications of Iran’s unprecedented decision to launch a direct strike on Israeli territory.
Deficit běžného účtu Spojených států dosáhl ve druhém čtvrtletí letošního roku 5,7% HDP. Přesto má dolar i nadále relativně vysokou hodnotu: nachází se o méně než 20% pod svým maximem z počátku roku 2001 a v reálných číslech o více než 10% nad úrovní z první poloviny devadesátých let.
Jak americký deficit běžného účtu v posledních pěti letech narůstal, předháněli se mezinárodní ekonomové v předpovědích zkázy: návratnost aktiv investovaných v USA je relativně nízká, takže držitelé cenných papírů denominovaných v dolarech si v určitém okamžiku - pravděpodobně všichni najednou - uvědomí, že riziko velkého poklesu hodnoty není dostatečně kompenzováno. Jakmile začnou portfolioví investoři prodávat cenné papíry denominované v dolarech, nastane hromadný úprk, který způsobí pád hodnoty dolaru a nastartování první velké celosvětové finanční krize v jednadvacátém století.
Podle Freda Bergstena z Institutu pro mezinárodní ekonomii je v této situaci „zaděláno na katastrofu". Jak hluboko bude muset dolar padnout? První historické vodítko předpokládá 10% z hodnoty dolaru za každé procento HDP ve formě neudržitelného deficitu běžného účtu. Podle druhého historického vodítka mají měny s klesající hodnotou tendenci „přestřelovat": blízko u dna požadují mezinárodní měnoví spekulanti značnou rizikovou prémii z obavy, že krach měny by mohl odstartovat ještě něco horšího.
Kdy tedy ono slíbené zhroucení dolaru a krize nastanou? Bergsten tvrdí: „Brzy."
Bergsten se v tom však pravděpodobně mýlí. Zesnulý Rudiger Dornbusch - který kdysi do této rubriky přispíval - tvrdil, že neudržitelné situace trvají déle, než si ekonomové věřící v tržní racionalitu a rovnováhu dokážou dost dobře představit - a poté se hroutí rychleji, než by kdokoliv předpokládal. Podle jeho názoru probíhá nadhodnocování měny v pěti etapách:
· Za prvé, krátkodobí spekulanti usilující o vyšší výnosy, případně přehnaně opatrní investoři vyženou hodnotu měny na neudržitelnou úroveň.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
· Za druhé, investoři kopírující trendy pokračují v nákupech, protože výnosy byly v nedávné minulosti tak dobré, čímž vyšroubují nadhodnocení do výše a délky, které ortodoxní ekonomové nedokážou vysvětlit.
· Za třetí, vysoce inteligentní ekonomové pozastavující se nad dobou nadhodnocení vyvíjejí teorie, proč je situace tentokrát jiná a proč je nadhodnocení tentokrát možná přece jen udržitelné.
· Za čtvrté, spekulanti na vzestup podporovaní teoriemi o „nové ekonomice", které ospravedlňují mimořádně dobré výnosy realizované v nedávné minulosti, pokračují v nákupech a udržují měnu nad úrovní základních ekonomických principů ještě o něco déle.
· Za páté, přísun dychtivých kupců a investorů kopírujících trendy je u konce a nastává krach, který připomíná zhroucení pyramidové hry.
Současné kolo dolarového cyklu v USA vstoupilo v posledních šesti měsících do třetí fáze. Louis Uchitelle z deníku New York Times cituje vysoce inteligentní Catherine Mannovou, podle níž existuje „mezi USA a jejich obchodními partnery… vztah spoluzávislosti", který by mohl „trvat docela dlouho", protože „USA a jejich hlavní obchodní partneři mají společný zájem na udržení statu quo".
Japonsko, Čína a další exportně orientované východoasijské ekonomiky si opravdu vroucně přejí udržet hodnotu dolaru relativně vysoko a jejich centrální banky vložily do aktiv denominovaných v dolarech téměř 2 biliony dolarů. Čínská vláda pokládá hrozbu kapitálových ztrát ze svých cenných papírů denominovaných v dolarech za méně důležitou než potřebu udržet v pobřežních průmyslových městech, jako je Šanghaj, téměř plnou zaměstnanost. Vládnoucí komunističtí oligarchové si koneckonců přivykli na pohodlný životní styl. To poslední, co si přejí, je masová nezaměstnanost a neklid ve městech, které by ohrozily jejich postavení.
Pokud však mezinárodní měnoví spekulanti zavětří téměř jisté zisky z probíhajícího poklesu dolaru, pak ani všechny asijské centrální banky dohromady nedokážou udržet dolar vysoko. To může udělat pouze americká centrální banka - a u ní je velice nepravděpodobné, že by na oltář silného dolaru obětovala pracovní místa pro americké zaměstnance.
Přistání možná přece jen bude hladké, ať už proběhne pomalu, anebo rychle: během posledního významného dolarového cyklu v letech 1985 až 1987 poklesl dolar o 40%, aniž to vyvolalo paniku, velké bankroty nebo požadavky investorů na významnou rizikovou prémii, která by jim kompenzovala držení cenných papírů denominovaných v klesající měně. Historické pravidlo však říká, že pravděpodobnost rychlého a tvrdého přistání již přesáhla 25% a nadále stoupá.