13

Trumpovy fiskální pošetilosti

CAMBRIDGE – Letošní prezidentská předvolební kampaň ve Spojených státech je rozhodně jedinečná. Donald Trump vnesl zemětřesení do způsobu, jakým se kampaň vede nebo jak kandidát komunikuje s voliči a s platformou Republikánské strany, od jejíchž tradic se mnoha postoji odchyluje. V otázce daňové politiky však Trump drží stranickou linii – a to není dobré.

Samozřejmě vždy hrozí, že jakékoliv hodnocení Trumpových deklarovaných postojů bude už za pár hodin bezcenné. Trump je totiž závratnou rychlostí mění a opakovaně popírá vlastní prohlášení krátce poté, co je vypustí z úst. Například po dvou dnech neoblomného tvrzení, že prezident Barack Obama „založil“ Islámský stát, se nakonec pokusil zahrát tuto absurditu do autu coby pouhý sarkasmus.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

I u klasičtějších kandidátů bývají sliby dané během předvolební kampaně málokdy v souladu s jejich pozdějšími kroky v úřadu. George W. Bush během předvolební kampaně v roce 2000 sliboval, že se zřekne zahraničních avantýr a snah o „budování států“, že zachová fiskální disciplínu a že bude na základě zákona o čistém ovzduší přistupovat ke skleníkovým plynům jako k polutantům. Po nástupu do úřadu udělal pravý opak.

Přesto nemůžeme sliby kandidátů jednoduše ignorovat. Jinak by se národní diskuse zaměřovala výlučně na předvolební výzkumy z aktuálního týdne, což není nijak hodnotný způsob, jak pomoci voličům činit informovaná rozhodnutí.

Proto je důležité podívat se blíže na nedávný Trumpův daňový návrh obsahující čtyři hlavní rysy – přičemž všechny v důsledku znamenají daňové škrty pro bohaté.

Za prvé Trump navrhuje zrušit dědickou daň – což je dávno deklarovaný republikánský cíl. Stejně jako jeho předchůdci se přitom i on snaží zakrýt skutečnost, že by z této změny měli prospěch jen velmi bohatí lidé, poněvadž se tato daň nevztahuje na majetek o hodnotě nižší než 5,45 milionu dolarů v případě jednotlivce a 10,9 milionu v případě sezdaného páru.

Za druhé chce Trump výrazně snížit sazbu daně pro americké firmy, a to na 15%. Teoreticky lze tento krok odůvodnit, protože současná sazba ve výši 35% patří k nejvyšším na světě (a pravděpodobně motivuje firmy k tomu, aby držely zisky v zahraničí). Většina expertů na daňovou politiku vám nicméně potvrdí, že se snížením celkové sazby by měly jít ruku v ruce kroky směřující k rozšíření daňové základny. Zejména by USA měly zrušit daňové odpočty, jako jsou ty, které mají podněcovat vršení podnikových dluhů a ropné vrty.

Za třetí by Trump snížil nejvyšší sazbu daně z příjmu fyzických osob z 39,6% na 33%. To je sice významný posun, ale zdaleka ne tak velký jako předchozí návrh snížit sazbu na 25% – což by podle nezávislých analytiků vedlo k výpadku příjmů ve výši asi 10 bilionů dolarů v průběhu jediného desetiletí.

A konečně Trump navrhl daňové odpočty na průměrné náklady na péči o dítě. To by se mohlo jevit jako všeobecně přínosné, jenže to pomůže jen těm, kdo se pohybují v tak vysokých daňových kategoriích, že mohou odpočty rozpoložkovat – většinou jde o domácnosti s ročním příjmem nad 75 000 dolarů (střední příjem amerických domácností dosahoval v roce 2015 hodnoty 54 462 dolarů).

Otázka, zda by měl z Trumpovy daňové politiky přímý prospěch i on sám, přitom zůstává nezodpovězená, poněvadž na rozdíl od všech ostatních prezidentských kandidátů od Richarda Nixona odmítá Trump zveřejnit svá daňová prohlášení. Jisté ovšem je, že Trumpova daňová politika je fiskálně nezodpovědná. Neexistuje jediný náznak, jak by se kterýkoliv z jeho daňových kroků financoval, a vše nasvědčuje tomu, že by tyto kroky výrazně zvýšily rozpočtový schodek.

Rozpočtová bilance se počítá jako rozdíl vládních výdajů a příjmů. Je to jednoduchá rovnice, avšak republikánští prezidentští kandidáti včetně Trumpa mají zřejmě už od roku 1980 potíže ji pochopit. Navrhují rozsáhlé konkrétní daňové škrty bez konkrétních škrtů výdajových, a přitom tvrdí, že sníží rozpočtový schodek. Místo toho vyprodukovali rekordní zvýšení rozpočtových schodků, zejména během prezidentského působení Ronalda Reagana a George W. Bushe.

Jistě, Trumpovy rozpočtové plány jsou stále příliš mlhavé – zejména v oblasti nemandatorních výdajů, sociálního zabezpečení a programu Medicare –, takže nelze učinit informovaný odhad jejich skutečného dopadu na federální schodek a státní dluh. S blížícími se volbami však může Trump čelit tlaku na to, aby byl konkrétnější. A soudě podle jeho sklonu slibovat spíše vzdušné zámky než realistickou politiku se zdá docela pravděpodobné, že na tento tlak zareaguje dalšími manipulacemi.

Takzvaní „fiskální konzervativci“, kteří přišli před Trumpem, už naštěstí pro něj zavedli čtyři kouzelnické triky používané za účelem skládání nesplnitelných fiskálních slibů – a on tyto triky pravděpodobně napodobí.

·       „Kouzelné tři tečky“. Kandidát slíbí, že sníží daně a rozpočet pak vyrovná zatím nedefinovanými výdajovými škrty. (Toto už v podstatě dělá i Trump, neboť zatím žádné výdajové škrty nespecifikoval.)

·       „Růžový scénář“. Kandidát (nebo stávající prezident) předpoví zvýšení objemu vybraných daní na základě prognóz, podle nichž poroste rychleji národní důchod. Jeden ze tří ekonomů, kteří se upsali do role Trumpových poradců v předvolební kampani, například naznačil, že po Trumpově nástupu do Bílého domu se tempo růstu HDP nějakým způsobem zdvojnásobí.

·       „Lafferova představa“. Reagan, Bush i další v minulosti deklarovali, že jejich daňové škrty podnítí takovou hospodářskou aktivitu, že se celkové daňové příjmy nakonec zvýší. Tato představa už byla mnohokrát vyvrácena a odmítli ji i ekonomičtí poradci zmíněných prezidentů. Pokušení provést kvadraturu rozpočtového kruhu tímto tvrzením však může být natolik silné, že mu neodolá ani Trump.

·       „Vyhladovět bestii“. Jakmile se všechna ostatní odůvodnění velkých daňových škrtů ukázala jako mylná, vytasili se Reagan a Bush s teorií, že pokles daňových příjmů je vlastně dobrá věc, protože donutí Kongres ke schválení rozpočtových škrtů. Klíčem k tomuto gambitu je však i v tomto případě poznatek, že se prezident jaksi nikdy nedostal k tomu, aby sám navrhl škrty, které má Kongres schválit.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Možná je zákonité, že kandidáti ve snaze zavděčit se voličům ignorují reálná omezení domácí politiky či mezinárodní situace. Neměli by však mít možnost ignorovat pravidla aritmetiky, zvlášť když už před nimi stejné eskamotérství zkoušeli jiní – a důsledky byly hluboce nepříznivé.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.