21

Trumpovo zkrotnutí

NEW YORK – Americké prezidentské volby nečekaně vyhrál Donald Trump a je otevřenou otázkou, zda bude vládnout v souladu s radikálním populismem své předvolební kampaně, nebo zda zaujme pragmatický centristický přístup.

Bude-li Trump vládnout v souladu s kampaní, která ho vynesla do funkce, pak můžeme ve Spojených státech i po celém světě očekávat paniku na trzích a také potenciálně značné hospodářské škody. Existuje však dobrý důvod předpokládat, že Trump povládne úplně jinak.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Radikálně populistický Trump by odpískal Transpacifické partnerství (TPP), zavrhl Severoamerickou dohodu o volném obchodu (NAFTA) a zavedl vysoká cla na dovoz z Číny. Kromě toho by vybudoval slíbenou pohraniční zeď mezi USA a Mexikem, omezil víza typu H1B pro kvalifikované pracovníky potřebné v technologickém sektoru a zcela zrušil Zákon o dostupné péči (Obamacare), čímž by miliony lidí zůstaly bez zdravotního pojištění.

Celkově by radikální Trump notně zvýšil americký rozpočtový schodek. Výrazně by snížil daně z příjmu u firem a bohatých jednotlivců. Rozšířil by sice daňovou základnu, zvýšil daň z odměny za zhodnocení kapitálu a podněcoval firmy k repatriaci zahraničních zisků, avšak jeho plán by přesto nebyl příjmově neutrální. Zvedl by vojenské výdaje i výdaje v některých oblastech veřejného sektoru, jako je infrastruktura, a jeho daňové škrty pro bohaté by snížily vládní příjmy o 9 bilionů dolarů za deset let.

Radikální Trump by také drasticky změnil současný přístup k měnové politice – nejprve nahrazením šéfky Federálního rezervního systému Janet Yellenové monetaristickým jestřábem a poté obsazením aktuálně volných i v budoucnu uvolňovaných křesel v Radě guvernérů lidmi téhož typu. Navíc by zrušil, co se dá, z finančních reforem dle Dodd-Frankova zákona z roku 2010, ochromil činnost Úřadu pro finanční ochranu spotřebitele, osekal dotace alternativních energetických zdrojů i ekologické regulace a seškrtal veškeré další regulace, jež údajně poškozují velké firmy.

Zahraniční politika radikálního Trumpa by pak destabilizovala americká spojenectví a vyhrotila napětí ve vztahu k protivníkům. Jeho ochranářský postoj by mohl rozpoutat globální obchodní válku a jeho neústupné vyžadování, aby si spojenci platili obranu sami, by mohlo vést k nebezpečnému rozšíření jaderných zbraní a současně oslabit vedoucí roli Ameriky na světové scéně.

Pravděpodobnější ovšem je, že Trump bude dělat pragmatickou centristickou politiku. Tak především je to byznysmen, který si libuje v „umění dohody“, takže je už z podstaty věci spíše pragmatikem než ideologem s klapkami na očích. Jeho rozhodnutí kandidovat v hávu populisty bylo taktické a nemusí nutně odrážet jeho hluboce zakořeněné názory.

Trump je bohatý realitní magnát, který žil celý život mezi bohatými byznysmeny. Je to protřelý obchodník, jenž dokázal využít politické poptávky a vlísat se do přízně republikánům z pracujících vrstev i „Reaganovým demokratům“, z nichž někteří možná v demokratických primárkách podporovali vermontského senátora Bernieho Sanderse. To mu umožnilo vyčlenit se z početného davu tradičních politiků hájících zájmy velkých firem, Wall Streetu a globalizace.

Po nástupu do úřadu předhodí Trump symbolické sousto svým stoupencům a pak už se opět uchýlí k tradiční hospodářské politice nabídkové strany a prosakování bohatství shora, kterou republikáni už desítky let upřednostňují. Trumpův kandidát na viceprezidenta Mike Pence je příslušníkem republikánského establishmentu a během kampaně mu ekonomické poradce dělali bohatí podnikatelé, finančníci, developeři a ekonomové strany nabídky. Ba co víc, Trump už údajně přemýšlí o mainstreamových republikánských kandidátech do svého kabinetu, jako jsou bývalý předseda Sněmovny reprezentantů Newt Gingrich, senátor za Tennessee Bob Corker, senátor za Alabamu Jeff Sessions nebo bývalý vysoký manažer Goldman Sachs Steven Mnuchin (jenž mu rovněž dělal poradce v kampani).

Tradiční republikánští a podnikatelští lídři, které Trump pravděpodobně jmenuje, pak budou utvářet jeho politiku. Výkonná složka respektuje rozhodovací proces, v jehož rámci příslušná ministerstva a agentury posuzují rizika a přínosy daných scénářů a poté nabídnou prezidentovi omezený výčet politických variant, z nichž si může vybrat. A vzhledem ke své nezkušenosti bude Trump na poradcích o to závislejší, podobně jako na nich byli závislí někdejší prezidenti Ronald Reagan a George W. Bush.

Do politického středu bude Trumpa tlačit také Kongres, s nímž bude muset prezident spolupracovat, aby prosadil jakékoliv legislativní návrhy. Předseda sněmovny Paul Ryan i republikánské vedení Senátu mají oproti Trumpovi konvenčnější názory na obchod, migraci i rozpočtové schodky. Demokratická menšina v Senátu přitom bude schopna torpédovat veškeré radikální reformy, které Trump navrhne, zvláště pokud se dotknou třetího pilíře americké politiky: systémů Social Security a Medicare.

Trumpa budou držet na uzdě rovněž princip dělby moci v americkém politickém systému, relativně nezávislé vládní agentury, jako je Fed, a svobodná a energická média.

Jeho největší brzdu však bude představovat samotný trh. Pokusí-li se nový prezident dělat radikální populistickou politiku, reakce bude rychlá a nelítostná: akcie se propadnou, hodnota dolaru klesne, investoři se houfně uchýlí k dluhopisům amerického ministerstva financí, ceny zlata se vyšplhají vzhůru a tak dále. Pokud ovšem Trump zkombinuje neškodnější populistické politické recepty s mainstreamovými politikami podporujícími podnikání, pak se s žádným propadem trhu nebude muset potýkat. Když nyní vyhrál volby, má jen pramalý důvod dávat přednost populismu před jistotou.

Důsledky pragmatického Trumpova prezidentství by byly mnohem omezenější než v případě radikálního scénáře. Stále by sice poslal k ledu TPP, ale to by Hillary Clintonová udělala také. Tvrdil, že by zrušil NAFTA, avšak s větší pravděpodobností se ji pokusí vyspravit jako úlitbu americkým pracujícím. A i kdyby chtěl pragmatický Trump omezit dovoz z Číny, jeho možnosti by byly limitované nedávným rozhodnutím Světové obchodní organizace, která se vyslovila proti „cíleným dumpingovým“ clům na čínské zboží. Nefavorizovaní kandidáti si v předvolebních kampaních často berou na mušku Čínu, ale po nástupu do úřadu si rychle uvědomí, že spolupráce s touto zemí je v jejich zájmu.

Trump pravděpodobně postaví zeď na mexické hranici, přestože do Spojených států proudí méně přistěhovalců než v minulosti. Zřejmě však bude potírat jen nelegální přistěhovalce dopouštějící se násilných trestných činů, místo aby se snažil deportovat 5-10 milionů lidí. Je ovšem možné, že skutečně omezí víza pro vysoce kvalifikované pracovníky, což by snížilo dynamiku technologického sektoru.

I pragmatický Trump by generoval fiskální schodky, avšak ty by byly nižší než v případě radikálního scénáře. Bude-li se například držet navrhovaného daňového plánu republikánských kongresmanů, příjmy by se snížily pouze o 2 biliony dolarů za deset let.

Fake news or real views Learn More

Směsice politik realizovaných administrativou pragmatického Trumpa by samozřejmě byla ideologicky nekonzistentní a mírně nepříznivá pro růst. Pro investory – a pro svět – by však stále byla mnohem přijatelnější než radikální agenda, kterou sliboval svým voličům.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.