9

Noční můra nerovnosti

ABÚ ZABÍ – „Chudí nemohou spát, protože mají hlad,“ pronesl v roce 1999 slavný výrok nigerijský ekonom Sam Aluko, „a bohatí nemohou spát, protože chudí jsou vzhůru a mají hlad.“ Hluboká disparita příjmů a bohatství postihuje nás všechny, jelikož politický a ekonomický systém, na němž závisí naše prosperita, nemůže donekonečna některé lidi obohacovat a jiné zbídačovat.

Během těžkých období ztrácejí chudí lidé víru ve své představitele a ekonomický systém; a když jsou časy dobré, málokomu z nich přináší zlepšená situace prospěch. Giniho koeficient, jenž je měřítkem ekonomické nerovnosti, v rozvojových i rozvinutých zemích včetně Spojených států už řadu let stoupá. V Evropě se nerovnost prohloubila v důsledku rychle rostoucí nezaměstnanosti, zejména mladých lidí. Někteří z nich reagují výtržnostmi, jiní podpořili krajně pravicové a xenofobní politické strany, mnozí další jen tiše kypí vzteky a pociťují stále větší zášť k politikům a jimi reprezentovanému systému.

Problém je nejpatrnější ve světových megalopolích, které generují zhruba 80% globálního HDP. I v nejrozvinutějších městech přitom může existovat hluboká nerovnost. Například během desetikilometrové jízdy londýnským metrem z vládní čtvrti Westminster do Canning Townu se střední délka života místních obyvatel na každé ze čtrnácti zastávek zkrátí o šest měsíců.

Nejpalčivější je však nerovnost v rozvíjejících se ekonomikách, kde urbanizace probíhá nejrychleji. Do roku 2030 se podle odhadů přestěhují do měst další 2,7 miliardy lidí, téměř výhradně v rozvojových zemích. Mnozí z nich se tam setkají s beznadějí a sociálním vyloučením, nikoliv s dobrými pracovními místy a lepším životem, za nimiž se vydali.