0

Nechoďte ve stopách Fedu

Federální rezervní úřad USA čelí dilematu, neboť tváří v tvář ekonomice zpustošené hurikánem potřebuje nadále zvyšovat úrokové sazby. Dřívější nečinnost Fedu ohledně zvyšování sazeb představuje významné ponaučení pro Evropskou centrální banku: příliš dlouhé otálení se zvyšováním sazeb na obvyklejší a přiměřenější úroveň po déletrvajícím období měnové stability při nezvykle nízkých úrokových sazbách v sobě skrývá nebezpečné důsledky.

Fed zahájil proces normalizace úrokových sazeb opožděně a teď za to platí. ECB nesmí udělat tutéž chybu, což je řečeno s vědomím, že tyto dvě centrální banky působí v odlišných podmínkách a za jiných omezení.

Varovných signálů o blížící se inflaci je napříč eurozónou víc než dost. Růst peněžní zásoby už jistou dobu zřetelně přesahuje cílové úrovně, což naznačuje přebytečnou likviditu. Celková zářijová inflace na úrovni 2,6% překročila 2% cíl ECB – a totéž platí pro poslední prognózu inflace v roce 2006 (aktualizované prognózy budou zveřejněny na začátku prosince). „Období mzdové umírněnosti se může chýlit ke konci,“ varuje hlavní ekonom ECB Otmar Issing a naznačuje, že stoupající ceny energií se možná už přelévají do celkové cenové hladiny (jako takzvané „sekundární důsledky“).

Za těchto okolností neexistuje jediný rozumný důvod čekat se zvyšováním úrokových sazeb. Čím déle se ceny energií udrží na současných nebetyčných úrovních, tím vyšší je pravděpodobnost, že se zvýší inflační očekávání a sekundární důsledky se zhmotní. Další otálení ohledně normalizace úrokových sazeb ze strany ECB by mohlo vyústit v nepěkný inflační výbuch. To by pro hospodářské zotavení Evropy představovalo katastrofu, neboť ECB by neměla jinou možnost než dupnout na měnové brzdy.