0

Nekrmte draka

Po tříletém hašteření s prezidentem Bushem se Evropská unie horlivě snaží být pokládána za světového hráče, s nímž je třeba počítat. Mnozí vedoucí představitelé EU přitom spatřují nově založený respekt v podobě „strategického partnerství“ s Čínou, které má vyvážit moc Spojených států.

Někteří z nich si přejí, aby toto partnerství zahrnovalo i obchod s pokročilými zbrojními technologiemi – důkazem budiž nedávný tlak na zrušení patnáct let starého zákazu prodeje zbraní z EU do Číny. Přestože má proti tomu Amerika silné výhrady, řada Evropanů odbývá jakoukoliv opozici pokrčením ramen.

Čína však není obyčejný obchodní partner. I když se otevřeně nestaví proti hodnotám a zájmům Západu, její zájem na zastrašování Tchaj-wanu a uplatňování regionální hegemonie napříč Asií rozhodně není zájmem Evropy a Západu, nemluvě o Japonsku, Indii a zbytku Asie.

Čína se navíc postavila na stranu Ruska, Běloruska a několika dalších despotických režimů při předčasném uznání gangsterského volebního manipulátora Viktora Janukovyče prezidentem Ukrajiny. To by však nemělo nikoho překvapovat, protože čínská vláda nemá v brzké době v plánu vypsat svobodné a spravedlivé volby. Ukrajinská „oranžová revoluce“, při níž kyjevské náměstí Nezávislosti zaplnily tisíce demonstrantů, snad čínským vůdcům silně připomněla protesty na náměstí Tchien-an-men před patnácti lety a – na rozdíl od Ukrajiny – jejich vlastní strategii brutálního potlačení.