Melvyn Krauss

Z koho si dělá legraci? Maroniho nostalgie po liře není prakticky ničím více než průhlednou – a nezodpovědnou – předvolební vábničkou italské Ligy severu; pokusem, jak svalit vinu za současné hospodářské potíže země na Romana Prodiho, bývalého předsedu Evropské komise a středolevého kandidáta v blížících se všeobecných volbách. Podle hlavního ekonoma Evropské centrální banky (ECB) Otmara Issinga by byl návrat k liře pro Itálii „ekonomickou sebevraždou“.

Díky euru jsou italské vládní dluhopisy stejně bonitní jako německé vládní dluhopisy, protože ECB je ochotna přijímat jako zástavu za své půjčky obojí na rovnocenném základě. Tím se pro italskou vládu dramaticky snížily náklady na půjčky. Přemýšlel italský ministr alespoň minutu o tom, jak by jeho vláda platila všechny své veřejné výdaje na sociální zabezpečení i další položky, kdyby ECB nadále nedotovala italské úrokové míry?

Možná se chce Maroni vrátit k liře proto, aby ji Itálie mohla devalvovat. To svědčí o důležité výhodnosti eura pro Německo, kde sílí mylná nostalgie po německé marce – bezpochyby přiživovaná neutuchajícími výpady proti společné měně ze strany vládních představitelů. Euro brání zemím, jako jsou Francie a Itálie, hrát svou starou protekcionářskou hru spočívající v devalvaci svých měn na německý úkor.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/G48lpFA/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.