0

Má hospodářský růst budoucnost?

MILÁN – Co můžeme čekat v době, kdy světová ekonomika vybředává z nejvážnějšího poklesu za poslední téměř století? Stručná odpověď zní „novou normálnost“ charakterizovanou pomalejším růstem, stabilnějším jádrem finančního systému s menším podílem rizik a řadou dodatečných problémů (energie, klima nebo demografické nerovnováhy, abychom jmenovali alespoň několik z nich) s odlišnými časovými horizonty, které otestují naši kolektivní schopnost zlepšit řízení a dohled nad globální ekonomikou.

Ze střednědobého hlediska je nejjistějším tipem nižší růst. Ten se zdá pravděpodobný, ale skutečný vývoj nikdo nezná. Finanční krize, která se rychle proměnila v globální hospodářský pokles, nebyla jen výsledkem neschopnosti reagovat na rostoucí nestabilitu, riziko a nerovnováhu, ale také výsledkem všeobecné předkrizové neschopnosti „vidět“ rostoucí systémové riziko.

Tyto definující charakteristiky budou v následujících letech podmiňovat reakce a výsledky. Působí zde vzájemně se vyvažující síly. Země s vysokým růstem (Čína a Indie) jsou velké a v poměru k ostatním se dále zvětšují. Tato skutečnost bude mít sama o sobě sklon zvyšovat globální růst v porovnání se světem, v němž tahouny růstu představovaly průmyslové země v čele s USA.

Současná krize začala být nazývána „recesí účetní bilance“ s globálními rozměry, strašlivou hloubkou a ničivou silou, poněvadž její kořeny leží v účetních bilancích finančního sektoru a domácností. Tím, co ji učinilo charakteristickou, je právě extrémní destrukce účetní bilance. Centrální banky a regulátoři si do budoucna nebudou moci dovolit úzce se zaměřovat na inflaci (zboží a služeb), růst a zaměstnanost (reálnou ekonomiku) a účetní stránku přitom ponechat vlastnímu osudu. Někde v systému bude potřeba stanovit a brát vážně zodpovědnost za stabilitu a trvalou udržitelnost při hodnocení aktiv, transakcích s vypůjčenými penězi a účetní bilanci.