1

Záleží vůbec na něčem?

OXFORD – Mohou být morální soudy pravdivé nebo falešné? Anebo je etika v podstatě ryze subjektivní záležitostí závisející na individuální volbě, případně se vztahuje ke kultuře společnosti, v níž člověk žije? Možná jsme odpověď právě našli.

Názor, že morální soudy konstatují objektivní pravdy, je mezi filozofy z módy už od 30. let, kdy logičtí pozitivisté tvrdili, že jelikož neexistuje způsob, jak ověřit pravdivost morálního soudu, nemůže jít o nic jiného než o výraz našich pocitů či postojů. Když tedy například řekneme: „Neměl byste bít to dítě,“ ve skutečnosti tím jen vyjadřujeme svou nelibost nad bitím dítěte nebo daného člověka vybízíme, aby dítě bít přestal. Na otázku, zda je, či není nesprávné bít dítě, přitom neexistuje objektivně pravdivá odpověď.

Ačkoliv byl tento pohled na etiku často napadán, mnohé námitky přicházely od náboženských myslitelů, kteří se odvolávali na Boží přikázání. V sekulárním světě západní filozofie však mají takové argumenty jen omezenou působivost. Jiné obhajoby objektivní pravdy v etice se sice neodvolávaly na náboženství, ale proti převládající filozofické náladě se nedokázaly nijak výrazně prosadit.

Minulý měsíc však došlo k významné filozofické události: k vydání dlouho očekávané knihy Dereka Parfita O tom, na čem záleží. Parfit, který je emeritním členem oxfordské All Souls College, dosud napsal jen jednu knihu Důvody a osoby, která vyšla v roce 1984 a setkala se s obrovským ohlasem. Parfitovy veskrze sekulární argumenty a obsáhlost, s níž se vypořádává s alternativními stanovisky, poprvé za několik desítek let zatlačila ty, kdo odmítají objektivismus v etice, do defenzívy.